Fešák Hubert

     Zvířecí vrch zakryla vrstva sněhu. Obrostlé hustou srstí, procházely se dvě ovečky, Ribanna a Nšo-či, uprostřed obory. Užívaly si první sněhovou nadílku ve svém životě.

Zpod velkého přístřešku na ně závistivě pokukovaly kozy domácí, bílé. Také jsou tu první rok a vede je kozlík Eman. Loňskou zimu byl Eman darován někomu jako živá výhra slosování na plese. Po několika dnech majitel zjistil, že rohatý kamarád v paneláku zase tak veliká výhra není, a daroval jej na farmu. Bílé kozy nejsou na zimu vybaveny tak dobře jako ovce. Nemají rády sníh a déšť, a už vůbec ne vítr.

- Brrr, raději jdu ke krmelci, otřásl se Emánek chladem a zmizel v chlívku. Tři jeho kamarádky se vydaly za ním. Jedna, koza Líza, má velké špičaté břicho. Jsou v něm kůzlečí miminka. Co nevidět přijdou na svět. Dívat se na kůzlata, jak spolu dovádějí, je velká radost.

   Dlouhý život na Zvířecím vršku čeká kupodivu i prasnice Toničku s Janičkou. Jsou tu od jara a byly tak roztomilé, že jim někdo ze statku dal jména. Zabíjačka se  nebude konat. Předkové mangalic pocházejí z divokých maďarských prasat. Žijí celý rok venku a krmí se trávou i zbytky z kuchyně. Na noc zalézají buď na půdu, nebo ke kozám do chlívku. Na zádech mají chlupatou vlnu. Zimou nijak netrpí.

   Dnes nadešel pro prasničky důležitý den. Právě rozrývaly náramně spokojeně zem na svém dvoře, když uviděly auto s přívěsem pro koně. Co se to děje? Z velké klece vystupuje a zvolna si to k nim šine jakési obrovské flekaté zvíře. Tonička s Janičkou na nic nečekaly a jako laňky vyběhly po deseti dřevěných schodech na půdu. Zahrabaly se do sena a otvorem mezi prkny zvědavě pokukovaly na obra pod sebou. Za nimi se nedostal, asi nikde nenatrénoval chůzi do schodů.

- Tak Tončo, Jančo, pojďte dolů, přivezli jsme vám ženicha, volala na ně žena.  Tu noc strávili zvlášť, ale již ráno stáli u žlabů společně. Hubert je čistokrevný přeštický pašík a půjčuje se chovatelům vepřů do plemenné služby. Na farmě se ihned choval, jako by zde byl odjakživa. Kozlík Eman měl trochu dopal, že králem kopce je teď mnohokrát mohutnější Hubert. Přesto utvořili kamarádskou skupinku a společně se pásli, když slezl sníh.

   Uplynul asi měsíc, návštěva prasečího ženicha se chýlila ke konci. Byl přistaven koňský přívěs a Hubert pomocí laskomin vlákán dovnitř. Čekala jej služba někde jinde. Během chvilky vešel do pojízdné klece. Je ochočený jako pes. Ale uvnitř není sám! Kamarádky Tonička s Janičkou se od něj nechtěly odloučit a vlezly za ním dřív, než bys řekl švec. Ven ani náhodou, jedině zase s ženichem. Nakonec se vezla všechna tři prasata na Hubertův statek. Kaneček vylezl, protože to tam dobře zná. Tonička s Janičkou zůstaly v kleci. A jelo se domů. Cestovatelky dorazily v pořádku za tmy na svůj dvůr a šly, unavené, rovnou do hajan.

   Povím vám něco, co je zatím pro prasničky tajné: znovu se s Hubertem setkají. Měl být za dva měsíce na jatkách poražen. Farmářka mu při loučení pošeptala do plandavého strakatého ucha, že se pro něj vrátí. Jméno fešák Hubert mu tak jako tak dala ona.