R O S A ...

Cestičky kolem nás
 jako drážky na gramofonové desce
tenoučké
ale nasaď jehlu
od okraje ke středu
zahrají tajemné bohatství 
našich naplněných snů a životů.

Hlas chvěje se
jako  tráva ve větru
váha na ramenou
sklání tvář až k zemi
vidíš sebe nad sebou
modrou mihotavou zář
měříš  krokem znaveným
chodníček ušlapaný léty.

Hromádky zmatku
vzájemných střetů a míjení
kolem cesty nepřebereš
nic nedá se vrátit
    Stop - -
 ještě je snad čas - -

Z vyhaslé sopky
upír kousek dál si poposedne
až za hroudy rozryté země
když v sobě najdeš sílu  - -

rozběhnout se při slunce východu
přes louku s voňavým kvítím
z pomněnek, blatouchů a chrp
palcem ukopnutým
z dětství střevíčků
srazit rosu beze rzi

b ě ž

rosu snů jsi
                           nedopil - -