VYTVÁŘENÍ TEXTU, KTERÝ ODKAZUJE SÁM NA SEBE /2/

 

 

Persona jako původně označující slovo znamená, že herci antického divadla si na hlavu nasazovali nebo před obličeje představovali masky, svého druhu popsané již hlavy, které zastupovaly, tedy zobrazovaly, výraz emocí, jak si je žádala dotyčná hra, aniž pro každou dílčí pohnutku, jak je člověk svede zevně v milionech grimas vyjádřit, by se pokaždé používala jiná maska.

 

Napsal jsem tohleto mezi jiným včera, nikdo z těch, jež sem vstoupili, ve významu nepřečetl: nikdo si nevšimnul čehosi jako dějící se paralelní etymologie v souvislosti s mým velmi záměrně, dokonce úskočně, jak vidno, vytvořeným dvouslovím představovali masky.

 

Si představovali masky; jimi představovali.

 

Nevím, jak je to s obdobnou etymologií v jiných jazycích, a proto mi můj nedostatek stojí za výzvu, aby jiní sem přinášeli případné souhlasné i odmítající příklady týkající se této mé včerejší jednotlivosti.

 

Představovat kohosi na jevišti, nebo i ve filmu, představitel například Cyrana, jak se dodnes psává, a tím i zneužívá této dávnověké tradice, v oněch odbytě dnešních novinových recenzích.

 

Představitelný představitel Cyrana je dodnes kdosi, jemuž maskér přidal, tedy představil, před obličej hlavy dlouhý nos.

 

Jednou ze základních vad mé filmové povídky je stav, že tato dosud nemá vypravěče, ačkoli já bych jím býti mohl i v případném filmu; jenomže jako dnes málem sedmdesátiletý bych nevyhlížel navenek dostatečně věrohodně ve scénách, v nichž vypravěči jako jinochovi chybí dvě fyzická léta k tehdejší třicítce.

 

Samozřejmě, v tomto úkolu bych mohl osobně obstát jako vypravěč za obrazem, tedy mimo obraz, což je způsob mající dokonce již desetiletí ustálenou zkratku MO.

 

Obdobně jako není žádný problém do takovéto role průvodce a případného glosátora namísto mne jako autora kohosi ustanovit, představit mu před obličej masku jakéhosi Všudybuda, svého druhu vademekum, kohosi obdobného z Komenského i Felliniho tradice.

 

Ono slovo vademekum etymologicky sice znamená původně něco jako pojď se mnou, v jistém smyslu mi v mém významu či pojetí případného vypravěče vyhovuje, když navíc znamená i cosi jiného nežli nějakého ucmrdka, tedy fámula ve slovníkovém významu pomocníka, sluhy, nohsleda, poskoka.

 

Tak tedy vademekum, slovo se slovníkovými významy příručka, průvodce, rukověť, čili cosi jiného nežli ono protagonista pocházejí z tradice starořeckého divadla, v níž jako prótagonistés znamenal herce hlavní, či zprvu jen jediné, role.

 

Herec, popřípadě herečka, jako příručka, přes údiv zdejších nejedná se o nic mimořádného, neboť jsou mi známy dva takové podobné případy z filmů Orsona Wellese a Jean-Luc Godarda; pokud si kdo snad k důkazu žádá názvy, pak tedy PROCES a POHRDÁNÍ.

 

Má snaha je ovšem zřetelnější nežli ve zmíněných dvou příkladech, a po případné takovéto filmovatelné příručce by vyžadovala samostatné pátrání v archivech, hledání v povídce nezmíněných pamětníků; nebo i jich, neboť každý příběh, nejenom vzpomínka, nemá pouhou jednu výslednou verzi.

 

Že taková snaha nemusí být marná, ihned doložím dvěma mými osobními zkušenostmi.

 

> Datum: 25.01.2016 08:55
> Předmět: Re: Dobrý den, pane Rokyto, synu starého pana ostravského J. Rokyty:
>

Vazeny pane Lojkasku,

Vas predpoklad je spravny..:-) Jsem starsim synem cimbalisty a hudebniho redaktora Jana Rokyty, umeleckeho vedouciho Cimbalove muziky Technik Ostrava.

Petra Vlka jsem znal take, bohuzel se (stejne jako muj otec) uz nejaky ten rocek na nas diva z vrchu... Z posledni doby (byl nemocny) jsem o nem nemel zadne konkretni informace, snad by se to dalo zjistit pres byvale (starsi) cleny Cimbalove muziky Technik.

Pokud o to budete stat, budu se Vam snazit pomoci...

Prijmete mily pozdrav,

Jan Rokyta mladsi

 

> Datum: 27.01.2016 09:29

> Předmět: Re: Zdravím, Pavle, něco po tobě potřebuji, už je to tak.

> 

Zdravím Tě Bobe,

jsem v údivu, že jsi se ozval a že jsi stále akční.

Na krásné posezení s panem Pojarem po jeho prezentaci kreslených a loutkových filmů rád vzpomínám.

Nesmírně velký pan režisér.

Co se týká fotek, tak opravdu nevím, zda se mi podaří je najít.

Mám sice vše archivováno, avšak v bednách ve sklepě. Před třemi lety jsme se přestěhovali do menšího družstevního bytu a musel jsem se uskrovnit co do místa.

Navíc jsem se začal plně věnovat informačním technologiím. Byla má pracovní náplň a foto jsem pověsil na hřebík cca v roce 1995.

Fotím jen rodinné a příležitostně, když mě někdo ukecá .

Ale slibuji, že se pokusím ten negativ najít. Trochu by mi pomohlo, kdybys mi “nahodil” cca rok.

 Moc Tě zdravím,

 Pavel

 

K mé původní filmové povídce je tak možná paralelní filmová povídka jiná, na téma dodatečného hledání.

 

Dokonce velnutelná do děje původní, aniž bych tak snad mínil učinit.

 

Naopak, s mou podporou je možný dokumentární film, ve smyslu onoho odkazu na původnější prototext, jak naznačuji v titulku.

 

Obdobně jako jsou představitelni k úkolu vzdělaný herec nebo znalostně připravená herečka, popřípadě z tohoto zde prostředí grafémů vzešlý případný adept scenáristických studií na FAMU, předpokládám, že kromě postupně zakrňujících grafomanů sem docházejí s jejich pokusnictvím i takoví.

 

Přičemž na zmíněné FAMU působí hned dva profesoři, kteří například ředitele Petra Vlka osobně znali, a svoje vzpomínky by kterémusi neformálnímu tazateli určitě rádi poskytli.

 

Kdo ze čtoucích prozatím nevytušil, onou textovou paralelností se míním, aniž tak geniálně, nacházet někde v blízkosti světa textů borgesovských jakožto neustálých pastišů; z jejichž jedné recenze či intepretace jsem vyňal, vystřihnul, dokonce i ten dnešní a včerejší titulek.

 

 

 

.

---