nové oblohy, uzdravení

své staré já nepoznávám, 
ale jsou oči, kde jsem ho našla
podávám ruce,
byla to samota 
kdo měl hlad

hlavou v oblacích snažíš se nahmatat
jistoty
a říkáš,
že nic nechápu.


Teď jsem to já kdo vypráví
o jiných oblohách
splynuly s podlahou, chodníkem,
rozpustily střepy
a zaply všechna světla


chci abys věděl, že existují,
řekli ti: čas, 
vymaž ho! nejsou tak daleko,
aby nešlo 
natáhnout ruce

řekli mi: blázníš,
ale jednou budu vyprávět, spolykané noci, 
vzpomínky dávno vyryté odešly,
jizvy na kůži nemluví,

teď ti chci vyprávět, že někdy stačí
jeden pohled dovnitř
pustit ta tajemství
sám před sebou
a oni odejdou s nimi.


nevěřím na tmu v sobě,
v ty všechny cesty, které jsou prý lepší,
ale už se neptám

jen vyprávím, kam jsem šla
z paprsků spících pod parketami