Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Echa života

Výběr: a2a2a
19. 02. 2016
19
22
1262
Autor
Petr333
„Jednou takhle nahážou do pytlů i naše věci - a odvezou na smeťák,"
zoufala sis, asi po týdenním balení šatů, fotek a nábytku
a vůbec nejrůznějších nepotřebných věcí (potřebných pro život)
ještě z dob našeho baráku, které tak nějak nebralo konce
a přinášelo jistotu, že dříve či později narazíme
na našich tradičních odkládacích místech garáže a půdy,
na nějakou tu pandořinu skříňku.
 
Šel jsem si dát doutník (a potajmu)
abys nevěděla, nalil decáka domácí slivovice
na chvíli vorazit - vždyť termín stěhování se nezadržitelně blížil
a dával třetímu adventu spíše přídomek hororu,
nežli klidu a rozjímání - když v tom zaslechnu:
„Tyhle botičky a košilky jsem schovávala pro nás,
přece to teď nevyhodím!"
A už je to tady - pařáty tý bestie zašustily škvírou
mezi dveřmi a dlažbou záchoda: „Tak tady ses chtěl
přede mnou zašít, chlapečku," slyším její skřehotání.
 
Pečlivě zabalený dupačky -
i s kompletní výbavičkou pro naše nenarozený dítě
(jehož život a stadium vývoje se kdysi neslučoval
s tvojí neodkladnou operací výduťě v mozku)
teď ležely v několika řadách na stole
a podlaze kuchyně, jako nějací barevní zajíčci 
zbavení  života při podzimní honitbě.
 
Někomu to dáme - miláčku,"
snažím se tě ukonejšit, jenže i po těch letech
evidentně podceňuju hloubku mateřskýho citu 
i po těch letech není snadný odvalit tenhle balvan
z Hadriánova valu vzpomínek našeho života 
i po těch letech zase cítím ty pomalý sloky
z bolavých třesů návratů ponorných řek
/dnes/tak náhle rozlitých u našich břehů
zanechávajících na tvých tvářích prchavé vodoznaky
akvamarínů prokvetlých solí -
to po způsobech mořských vln.
 
 
 
 

22 názorů

gubajs
18. 10. 2022
Dát tip

:-)


..bolavé..


srozumeni
12. 03. 2016
Dát tip
**********

blecha113
24. 02. 2016
Dát tip

Tak tohle můžu!


a2a2a
23. 02. 2016
Dát tip

velmi se mi líbí, kladu-li si otázku, do jaké míry je třeba tolik emočního barviva, pak si odpovídám, že je nezbytné, nikoliv pro mne jako čtenáře, ale pro tvůj pocit, že jsi se své zátěže zbavil co nejpoctivěji a toto vědomí dominuje i u mně, proto lze i snadno věřit, tím spíše, že na pozadí lze vnímat pohlcení reálným životem.


Petr333
20. 02. 2016
Dát tip

koudokolakoukolem a blackie : díky


zanecháváš.......na tváři
"prchavé vodoznaky akvamarínů"..............s emtatií.....*/**********

TIP


život je život, žel


Již naši předkové říkali, že je lepší vyhořet než se stěhovat. Něco pravdy na tom je.     /T


Marcela.K.
19. 02. 2016
Dát tip

Já ty modré , růžové a bílé králíčky mám vyfocené na prádelní šňůře... :-) schovávala jsem je po svých dětech pro svá vnoučata...prala a chystala...

Ani netušíš, jak moc se žena umí zamilovat do miminkovských věciček...

Jaká to musí být bolest, když zůstaly nepoužité, raději ani nedomýšlím***


Čudla
19. 02. 2016
Dát tip

Líbí /*


8hanka
19. 02. 2016
Dát tip

poznam...nikdy to nepreboli...

gabi, suhlas


:) jo, jo, gabi má recht .. nech bolí


Petr333
19. 02. 2016
Dát tip

gabi: děkuju...


gabi
19. 02. 2016
Dát tip

nechajte ho! nech si píše, čo sa samo pýta von, choďte sa veseliť inde! vrrr

a ty im nič nesľubuj :)))

ach, ja mám tieto tvoje boľavé tak rada, vtedy cítim, že som človekom, keď ešte bolí


Petr333
19. 02. 2016
Dát tip

Lnice: slibuju :-)


Lnice
19. 02. 2016
Dát tip

kde já už jsem ty sliby, že to bude něco veselejšího, slyšela?


Kočkodan
19. 02. 2016
Dát tip
Stále si predstavuji ty barevné zajícky...

Petr333
19. 02. 2016
Dát tip

jo, jo bolavý...příště dám už něco veselejšího díky za stopu


jo, jo, bolavý třesy návratů


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru