Milý Písmáku

Plavu v tvé modři desátým rokem. V tomto roce mě čeká vícero významných událostí a změn, tak mě napadá kde co pokládat na misky vah, symbolicky zaokrouhlovat, sbírat odvahu k dalším změnám, významným krokům. Tobě za mnoho vděčím, proto tě v tuto chvíli nemůžu vynechat.

Zaregistrovala jsem se během gymnaziálních let. Nabídla jsem ti tehdy své rané literární pokusy. Od těch dob a prvních komentářů jsem od tebe a tvých uživatelů přijímala, čerpala, učila se, posouvala jsem se. Svěřovala jsem ti své mladické frustrace, vypisovala jsem se ze zklamání z neopětovaných citů, nasazovala jsem si masky a pózy, vylévala jsem se z přetlaku emocí, experimentovala jsem. Díky tobě mě začalo psaní velmi bavit. Zamilovala jsem se do té interakce, vzájemného působení autora a čtenářů, komunity.

Maturovala jsem ze čtyř jazyků: češtiny, španělštiny, angličtiny a chemie. Krátce jsem studovala španělskou filologii a jeden semestr jsem strávila na stipendijním pobytu v Madridu, kde jsem tím jazykem přímo žila. Nyní jsem maminka, čtenářka, cestovatelka, kuchařka a pekařka, věčná studentka... Pořád se ráda vracím na Písmáka. Tvým prostřednictvím jsem navázala mnohé virtuální vztahy. (Také jsem se přes Písmáka seznámila s mým manželem, ale to je jiný příběh :-))

Na Písmáku jsem nasbírala za těch (téměř) deset let spoustu tipů a několik výběrů. Zúčastnila jsem se několika literárních soutěží. V roce 2012 jsem uspěla na Hořovicích Václava Hraběte, kde jsem získala 2. cenu v oboru poezie. Ve stejném roce jsem zvítězila v oboru poezie v soutěži Literární Haná (http://knihovnapv.webnode.cz/news/literarni-hana-2012). Moje verše se objevily v Hostu v rubrice Hostinec (http://casopis.hostbrno.cz/hostinec/leden-2015). V Brně jsem se připojila k šuplíkářům, kteří se každý měsíc scházejí v klubu Leitnerova (www.pisetedosupliku.cz). Mé básně mi umožňují prezentovat některé pobočky Knihovny Jiřího Mahena v Brně. V letošním roce si přeji uskutečnit vydání sbírky mých básní.

Pořád se považuji za amatérskou básnířku, učednici řemesla. Řídím se vlastním citem, zněním, hraji si se slovy, hledám podstatu, tvořím momentky. Zachycuji něco prožitého nebo vypozorovaného. Snažím se tuto daguerrotypii přiměřeně vyretušovat, aby byla srozumitelná, a svým způsobem paušální, aplikovatelná na jiné tělo, do kulis důvěrně známých čtenáři. Považuji za důležitou „dlouhodobější trvanlivost“ básně. Snad se mi to daří (?). Těší mě, když se dodatečně dozvídám, že čtenář nachází červené proužky nápověd od staniolových obalů vlastních tavených vzpomínek. Nejlepší rada, kterou jsem kdy dostala, zněla: „Všechny rady jsou stejně na draka.“ Přesto nejsem netečná. Škrtám (se), vyhýbám se použitým rekvizitám, žiji, čtu, čtu a čtu.

Napadá mě trapně vzletné přirovnání básnické tvorby k učení se způsobům lidu Na'vi z filmu Avatar. Poezie je hledání způsobu zření, zření samotné i harmonizace, vyrovnání se. Báseň je jako ten nebezpečný létající okřídlený tvor ikran. Mladý bojovník s jediným ikranem tvoří pouto na celý život a musejí si sebe navzájem vyvolit mezi ostatními. A jak bojovník svého druha pozná? Ikran jej chce zabít…

No dobře, uznávám, že to jsou silná slova.

Dejme tomu, že do písmáckého bazénu vstupujeme všichni nově zaregistrovaní  uživatelé jako neplavci s nafukovací obručí kolem pasu, učíme se orientovat, nacvičujeme tempa… Je škoda, že z plavčíků se postupem času stávají znavení lovci perel, a ve zdejším prostoru poněkud vybledly dělící linie mezi oddechovými zónami, brouzdalištěm, hlubokou vodou, případně závodními dráhami. Možná také postrádáte vícero nástrojů vedle tipů, které by pomohly lépe roztřídit dosažené hodnosti přítomných plavců. Vyslovuji mírnou lítost, a velký obdiv všem, kteří se sem vracejí a fungují. Aktivním redaktorům poezie, a autorům, kteří opravdu stojí o zpětnou vazbu a nedávají přednost sběratelství lajků na Facebooku.

Chci dát najevo, že jsem tady pro Písmáka a nabízím mu svůj čas a zkušenosti. Ucházím se o výsady a povinnosti písmáckého Olympu v redakci poezie. Na Písmáku jsme na poli amatérské tvorby (poezie). Sama jsem tu začínala s křiklavě zbarveným nafukovacím kruhem a neohrabanými tempy.  Mezi váženými mistry a učiteli bych byla jako elévka, protože pořád je co se učit. (Mimochodem, vzpomínám na unikátní reportáž TV Nova z roku 2009 o poezii na webu, kde písmácká básnířka z_osminy_větrová vystupovala s růžovou nafukovací příšerkou plovoucí na vodě…Nevíte náhodou někdo, zda je ještě dohledatelné v nějakém archívu? :-))

Stále se vzdělávám doporučenou četbou. Mohu vaše díla podrobit zkoumání jako chemickou sloučeninu, zaměřuji se na jazyk, gramatiku, zvukomalbu, jednotlivé barvy i celek v rámu, zkoumám emoce, odhaduji délku doby rozkvasu a kynutí, snažím se rozpoznat přidaná dochucovadla, ženským a mateřským citem a zrakem vnímám životnost, opravdovost textu, varuji před riziky, poradím, pochválím, pohladím. Nehledám perly. Hledám Básně.

Autor publikující na Písmáku předkládá text publiku, tudíž by měl myslet na čitelnost, srozumitelnost, pokud mu záleží na pochopení, přijetí, uznání. Básník se odlišuje od pisálka, trochu jako ten mladý bojovník by měl básni vyjít vstříc, nechat verše, aby k němu přišly samy, a dozraje k pocitu, že jeho počínání má smysl, že je to Ono. Před několika lety jsem se zapojila v písmáckém klubu Slovo má. Sepsala jsem tehdy úvodník, ve kterém jsem přirovnávala (amatérského) básníka k prorokovi na základě biblického citátu Mk 6,4. Troufla jsem si tvrdit, že (amatérským) básníkem se člověk stane tehdy, dokáže-li své texty nezištně beze studu bez vedlejších úmyslů (šokovat, ublížit,…) prezentovat před svými rodiči. A takovým způsobem i psát. Tak to cítím já, snažím se tak psát a tyto aspekty v jiných dílech vyhledávám a oceňuji. (www.pismak.cz/index.php?data=read&id=327096)

Většinou otevírám Hlavní seznam děl a klikám na kategorii Volné verše nebo Miniatury, hříčky, případně díla podle názvu. Nick, který mě zaujme, zařazuji mezi Oblíbené autory, abych měla přehled o jeho nových dílech.

Díla objevující se na Písmáku bych rozdělila asi na 3 druhy:

1. špatná, tuctová, nemastná neslaná, pro mě nezajímavá, ke kterým nemám, co říct.

2. „průměrná, střední“(nevím, jak druh přesně pojmenovat), díla, která mě donutí pozastavit se, přemýšlet, zaujmou jedním veršem, metaforou nebo slokou, díla, ze kterých cítím potenciál autora, kde vystupuje originalita… Ty mám nejradši, u těch se pozastavím, okomentuji, udělím tip.

3. Básně s velkým B, které mě usadí hluboko do židle a s otevřenou pusou jsem schopná udělat akorát wau. U textů, které si zaslouží pozornost široké písmácké veřejnosti, se nabízí udělit výběr. Výběry nechci udělovat zpětně, moje redaktorská pozornost se bude zaměřovat na díla publikovaná od roku 2016.

Budu se snažit rozlišovat texty, které zasáhnou mě osobně - k tomu účelu založím vlastní klub, kam také postupem času přidám některá díla, z mého dlouhého desetiletého písmáckého Seznamu oblíbených děl.

Těším se na čeření středního proudu :-).