Pradávný příběh

Páteční noc

Modravou zimou třpytí se noc nad městem a pátek bere měsíčný vír. Z lokálů to tluče žejdlíky, mládež netečná k spánku žije v uličkách. A jinde dva lidé právě uhasili knoty na svíčkách.

Měsíc

Po průzračné hladině vesmíru pluje měsíc. Pluje a nic mu nesejde na tom, že tady na zemi končí neděle. Svítí milencům, zlodějům i na břeh vyvrženým rybám. A jen ony už nemají strach.

Jméno

Do města se vloupala noc, provoz klepe zánik a tratolištěm pasáží pospíchají zpozdilí chodci. Za záclonou šedivou od cigaret muž střeží vzpomínku na dávnou lásku. Vyprchala z ní vůně jako ze starých léků. Marný je zápas s vlastní slabostí, vše co zůstalo, je jen jméno. A tak se zjevená pravda opakuje a obrací: Na konci zbývá jen slovo.     

Pradávný příběh

V misce na jídelním stole poslední jablko, stříbrné od úplňku. Vedle v pokoji pod peřinou dva, vysílení rajským učiněním, vyhnaní až k okraji spánku. A mají se k sobě, jako by si byli prvními a jedinými lidmi. Kolik toho musí odmyslet.. až na jádro starověkého příběhu téměř vše. Ale ten příběh stojí pevně, mají naději.