chci tě dlouho mít i za svítání

Na rudých perutích labutě, trocha sněhu
na bílém krku jejím, divadlo z něhy
v těch černých očích pár zhaslých hvězd
a místo zobáku, socha Leonardova
 

-to vše v jedné červené zídce
pod kterou jsme se scházeli
kouřilas, a když pršelo
měla jsi lípově vlhké rty

rána zvony nezazvoní
jen je tiše přikryjí
a prodlouží ten čas
kdy tě vidím utíkat
někam do polohy porcelánové panenky
a chuti marcipánových rtů

obrazy co nejdou vidět
vzpomínky malované mistrem
vypráví o tom jak chutná dotek
co nikdy nejde vypít
ani uchopit, snad jen prožít