Televizní zprávy

Redaktor Jakub naposledy usrkl z hrnku kávy, upravil uzel kravaty, napočítal do tří a vstoupil do studia. Světlo kamery mu rozzářilo úsměv, naširoko, jako při testu atomové pumy Trinity, pustil se do díla. Vítejte! zazněl zvon Jakubova hlasu.

Obrazovky už zářily pokoji. Do toho cinkaly příbory, jak si patriarchové poručili večeři na vidličku. Děti mlčely, nasáty displeji svých telefonních přístrojů. Jakubův hlas tedy nebyl rušen než zvukem kovu a pleskáním kližky o sliznice úst.

Obrazovkou právě běželi lidé s utrhanými končetinami, tedy pokud šlo o končetiny horní, ulicemi blízkovýchodního města. Golpoton otočil hlavu směrem táhnoucího se jekotu a rybíma očima pozoroval scénu biblického násilí. Mírně pootevřel ústa a odkrknul plyn tlející kližky.

Pak se na obrazovce objevil graf. Pan Jakub jej vysvětloval, šlo o složitou matematickou rovnici: kolik domácnosti v ČR utratily a kolik dluží, bilance, HDP. Střih, muž v obleku, odborník, analytik, poradce a vedoucí pracovník nadnárodní korporace, komentoval ekonomickou situaci a vyzval občany k poslušnosti: Nakupujte byty ještě letos! Střih, pan Jakub ze studia uznalým gestem stvrzuje analytikovu výzvu.

A jak rodiny dojídaly, i televizní zprávy se chýlily k svému konci. Zbyl ještě prostor pro kauzu, nevýhodné smlouvy magistrátu s odtahovacími službami. Muži odcházeli od špinavého nádobí k oknům, odhrnovali záclony a pak spokojeně ulehali do gaučů.

Tak co Nova? brali do rukou nateklých solnou stravou ovladače a měnili obraz svého světa. Skutečně měnili?