faaajn.... - napsal bych kritiku, ale už to za mě udělali jiní... já dám jen tip a tiše odejdu.. =)
mno to mě teda nezaujalo... a nechci tady psát že to je přímo blbost... ehm..
Skvělý opus! Jediná připomínka: jako lyrickou báseň to rozhodně nevnímám. S kategoriemi je u takových děl potíž, ale v nouzi máme univerzální kategorii Ostatní.
Tip
hezký beruš, hezký... ale nepiš nikdy o kočkách, prosím... jo? :)))*
Jo, tak tohle se mi fakt líbí :o) *
No, to je snad nejhustší, co jsem dneska četl. Nejprve jsem se lekl, že jde zase o nějaký kýč. Ale pak potěšilo jako už pár hodin nic. **
no teda ... po tom řízku ... !!! ...
:-)))))
jaký to je žít dál s tím pocitem, že jsem sežrala svého psa.....brrr, nechtěla bych to snad ani vědět
Celý text je postaven na apostrofě "pejska", v níž jsou zachyceny všechny důležité dějové momenty a zvraty. samotný text je rozdělen do 6 částí, 4. a 6. nejsou nositelem děje, ostatní 4 vyjařují zlomové dějové momenty, a to tak, jak to vidí onen účastník děje. 1. strofa vyjadřuje expozici děje (výlet lodí), 2. strofa je nejdůležitější, zachycuje katastrofu, na níž pak stojí zbytek díla. 3. strofa je pokračováním 2., vyjadřuje její výsledek. Lapidární 4. strofa jen říká, že stále prší, což navozuje příslušnou atmosféru a implicitně ukazuje na 2.strofu (můžeme se domýšlet, že loď se potopila a bouře). 5. strofa je nejpůsobivější částí; hrdinka děje se zachrání se svým psem na nějaké trosce lodi, plaví se po nekonečném oceánu a pomalu umírají... Autorka tady předestírá morální dilema, jestli hrdinka v zájmu svého přežití má zabít a snít pejska, svého jediného společníka. Explicitně není řečeno, zdali to udělá, jen závěrečná 5. strofa ("Zavírám oči") je metaforickým vyjádřením umírání.**Celé báseň je napsána velmi zajímavě, jednotlivé dějové momenty jsou dobře zachyceny. Jen se můžeme zeptat, kde se dá sehnat uprostřed oceánu kámen... Rovněž ztvárnění vnitřního dilematu hrdiny ve 4. strofě má spíše komický nádech, což je trochu škoda, autorka se evidentně snažila o realistické ztvárnění, ve skutečnosti by vše probíhalo nejspíše jinak. Taky si nejsem jistý, zdali je onomatopoicky výstižně zachycena ona katastrofa, díky níž loď ztroskotá... Jako nápad to není špatné, nicméně je to snad až příliš jednoduché a prosté... Pokud ovšem autorka se bude dále snažit, jistě dospěje k významnějším dílům, což ji ze srdce přeji.
Takže, zprvu dík za kritiku. Nicméně to, že prší je tam z toho důvodu, že kdejaký šťoural se může ptát: Jak to že vydrželi týden bez vody?" A za druhé - Píšu, že jsme zůstali na skalisku nikoli na trosce lodi, ale zas nějaký šťoural se může ptát: "Jak to ten pes přežil?" A naposled - "Kéž bych uměla užívat onomatopoie - to bych pak asi o sobě řekla, že jsem básník!!"
Písmák