Proprchávání nedělí

Myslet konce

Tázání je zbožnost myšlení, napsal Martin H. Za okny končí neděle, v nás končí neděle. Čím nám byl její čas? Ještě jí tu kus zbývá, ještě s ní lze zapříst rozhovor. Anebo ji jen tak tiše pozorovat, jak odchází, a myslet – díky ní – konce.

Proprchávání nedělí

Stesk proprchává nedělí, chodníky se lesknou kalužemi a někde pod nimi temná jezera prapočátků. Když se setkají déšť s nedělí, je to příležitost k ponorům do psýché. Měj ovšem na paměti slova německého filosofa: Hledíš-li do propasti, propast pohlédne do tebe.

Malá noční hudba

Televize uzamyká neděli houslovým klíčem. Obvyklý koncert vážné hudby má člověka povznést, snad alespoň podepřít v jeho existenciálním určení, totiž upadání. A tak za tisícerými okny, rozsvícenými vlněním obrazovek, kulhaví poutníci našlapují, usínají.

Týdeník

Závěs do noci, lehký na vánek a hvězdy. Podobný mívali v kině, ještě než se začal film, prosvítal jím obraz týdeníku. Když se zadíváš do modrav oblohy, třeba ještě něco z týdne zahlédneš.

Možnost smyšleného klína

Noci tady nejsou rozvonělé květy a bílé do křídy, lehce se tu neusíná. Člověk je na to nerad sám, snad i trochu slabý. Když není koho brát do dlaní, zbývá vzít ho do věty. Taková drobná svoboda: možnost smyšleného klína.