mé Markétce

mám ji, a ona to dobře ví.....

mé Markétce

tak, jak se občas stává

píšu ti dopis - těch pár

bezvýznamných řádek

 

jsem opět v nemocnici

v té s mřížemi a vymlováno je třemi barvami

hlasy, a podle hlasů mi dali

diagnózu

nikdo mi tu nevěří

nikdo nešetří slovy

NEEXISTUJE

a já blbec kreslím a snad, ale ne...

 

nehci jim věřit

ty existuješ ve mně

a v mém srdci máš místo

drahá Markétko

 

přijď se na mě podívat

chybí mi tvůj zvonivý smích

tvé tleskání když se něco povede

znám tě

prosím, zvládni to, pomůžu ti

 

 

 

 

 

 

---