plameny bílých plášťů

proč tolik bolesti nestačí?

jsme prostě jinačí

a dál mlčím

pohledem na rozkrvavenou ruku

(jiný práh bolesti?)

 

tiše, jen sýkorky zobou

z krmítka

chce se mi plakat

 

věděla jsem to

realita končí a já ve světě

fantazie bořím ledy horkosti

 

tiše, tiše, potichu

procházím se noční chodbou

 

kdo nás hlídat měl, spí

pálí to a já chci shořet

v těch plamenech upřímonosti

 

za půl hodiny večeře..

 

 

 

---