Pozdravujte Mártyho.

Pozdravujte Mártyho.

 

Vzpomínky jako stopy

v tajícím sněhu

a měsíc v úplňku

nesu v batohu do jeskyně

nad údolím

kde se páří cukr se solí

občas lák z okurek

ukápne do koberce…

 

Jeskyně

království samoty

v němž se nemusím usmívat

jako pitomeček

 

zde se mohu mračit

a říkat sprostá slova

ale také ta nejjemnější

 

zde není podstatné

že mi nikdo neuvěří

 

zde mohu poslouchat

život nebo smrt

nádech vítání

výdech loučení…

 

Vzpomínky jako stopy

v tajícím sněhu

vzpomínky na Mártyho

kterého už nepoznávám

jestli ho někdo znáte

dejte mu vědět…

 

Rád bych mu řekl

že už jsem dlouho neviděl

neproniknutelně čistou tmu

jako v mládí

když jsme spali uprostřed lesa

pod širým nebem

že tu čistou tmu potřebuji

jen tak mohu dojít ke světlu

až mě přesáhne

a dohlédnu skrz věci

které lze jen nahmatat

podoben ochrnutému

co v posteli sleduje na stropě

své vlastní kroky

po neznámé cestě

k důvěrně blízkému cíli.

 

 

---