Za časů jablek

Vysněná mandarinka

Neděle od deště. Raděj bys ležela v sadu plném mandarinek, vystavena slunci a od moře mírnému vánku. Horkem zmalátnělá, oděná jen stíny větví, na okraji spánku. Mandarinka padající fantaziemi osamělého mandarína.

Major Kalaš

Laskavý úsměv majora Kalaše, ten svede zahřát lépe než kamaše. Za předpokladu ovšem, že nejsi vrah. Ne, ty nemusíš mít strach, klidně si zapni televizi, rozkroj jablíčko, nebo, chceš-li, vem láhev za víčko. A jdi s majorem po krvi, stopuj strašného hříšníka, dedukuj, k půlnoci máš svého viníka! 

Souřadnice večera

V souřadnicích večera hledáš něco z neděle, okamžik, jaký by měla nést: sedíš po obědě, trochu mastném, jak se patří, nad čajem v porcelánu, a se svým mignonem rozmlouváš like a lovers do; pak za hudebního doprovodu padnete na barikádě svodů. A jdeš po těch souřadnicích a už je dávno po obědě, bez čaje i milce, a sama zasténáš v úzké chvilce.

Nejistoty a sny Jurije G.

Máš kuráž hledat mezi hvězdami tu nejdál zakutálenou, ale netroufneš si oslovit holku v podzemce. Juriji G., tak rád bys s ní proguljal odpoledne Tverským bulvárem, za ruku ji bral a k večeru pak hostil domácím samovarem. Planetky lásky zakutálené do peřin, třeskli byste o sebe a pozorovali to jiskření. A odráželo by se daleko, až tam do tmavomodrých dálav, kde to dobře znáš. Tak takové byly tvoje nejistoty a sny, Juriji. Teď stojíš kamenný v Aleji kosmonautů a maličká Soňa, obdařená pygmalionskou vlohou, přemýšlí, jak by s tebou vypila čaj a tak dál…

Za časů jablek

Když svět ještě nebyl zabydlen internetem, mívaly večery jiný šmak. Mezi člověkem a nekonečnem vesmíru nebyl žádný elektronický prostředník, svá přání jsme šeptali tišeji než tiše. Taky bylo méně názorů, otázek a odpovědí. A méně vzrušení, méně banality. Odkudsi to vonělo ohněm, omyly se opakovaly, lidé byli víc sami, když byli sami, a víc spolu, když se potkali. Snad i jablka jinak chutnala. To se jim tehdy ještě neříkalo iApple. Pamatuješ?