Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seporozumět
Autor
slunceblunce
směla jsem se smát uvnitř jiných
jak výjimečné
bez nadávek bez odmítání jen tak
nejspíš bylo léto příliš horké
na špičkách slunečníků rozžhavený šepot ptáků
zněl opožděně a polykal vláčné pohyby
lidem se ztrácely tašky iluze
já se smála jako bláznivá
řezala ticho
pak se objevil stařec pár kroků od splynutí
věchýtek
s ním přicházela pokora
zvláštní jak se k sobě měli
pokora byla trochu jako smích a trochu ostýchavost
voněla máminými koláči
stařec vyzul boty zahýbal prsty a poprosil mě o vodu
jeho bílé ruce praskaly a šustily
nic krásnějšího jsem nikdy neviděla
smích došel u putýnky
zbyl jen úsměv v načechraných vlasech všech těch lidí kolem
bylo krásné léto
moudré
a já šla dál v květovaných šatech...
15 názorů
Volů je přece všude dost,
což poskytnout jim práci -
jim užitečným pro radost,
ostatním pro legraci?
slunceblunce
20. 03. 2016já volečka nemám
za pluh si ho nedám
ale mám takzvanou kouli
ta to všechno skoulí :)))
Kočkodan:
Píše pěkně, zlehýnka,
já však radši stehýnka
pořádná (tu cítím dluh),
žena utáhnout má pluh :-)
slunceblunce
18. 03. 2016je krásný, Qíčalko, ne hezký :) díky :)
slunceblunce
18. 03. 2016díky šepot :)
sepotvkorunachstromu
18. 03. 2016..moooc pěkné..
slunceblunce
18. 03. 2016:) díky za zastávku, hoši :)
Karpatský knihomoľ
18. 03. 2016*/
slunceblunce
18. 03. 2016nesmírně si vážím, Goro ... předávám jen své pocity :)