Zdař Bůh, kamarádi, Zdař Bůh

psal se čtrnáctý červen léta páně 1894

pod karvinským nebem si letní den ustlal ke spánku

zahrabal se do sena

blaženě vydechoval

v chlívkách občas zachrochtalo prase

kočky zpívaly na střechách ty své

roztoužené

a snily o míse mléka z nebe

děti o medvídku panence a houpacím koni

ženy o novém ubrusu s krajkovým lemem

hezké konvičce na kávu

takové zelenkavé

a pomalu ohřívaly večeři pro toho svého

dívky o milých

jak jinak

však není nad mladého havíře

pod povrchem v hlubinách

v dole Františka

rvali chlapi z břicha země uhlí

černé zvonivé

slepí koníci

smíření dříči

napínali svaly

vozíky ťukaly po kolejích

práce jen hořela

vtom se myši rvaly houfně ven

černý chlap s vousem bílým až do pasu kýval kahanem

utíkejte kamarádi utíkejte

Pustecki

šeptali havíři

zdař Bůh

pozdě však přišel je varovat

první výbuch smetl vše živé na dosah

bylo půl desáté

zalkala letní noc

smrťák tancoval podupával chechtal se

v deset druhý výbuch otřásl zemi

smetl záchranáře

s Celestýnem Rackem v čele

další exploze pohřbily Františku

pohřbily Jana Karla

tak umírají doly

a vzduch se chvěje pláčem sirotků

křikem vdov

již dávno se rozpadly v prach

kosti horníků na karvinském hřbitově

kosti žen i snoubenek

dávno utichl pláč

a ti co zůstali pod zemí prý stále kutají

práce už nebolí

vesele ržou koníci

Pustecki svítí kahanem

hladí si bílé vousy a ve vráskách má zažraný mour

usmívá se

rozdává chleba se sádlem

kávu s mlékem

zdař Bůh kamarádi Zdař Bůh

pojďte si zahrát karty