Švestky 2.

 

„Jindro! To snad není pravda. Co tu děláš? Vždyť...“ zachechtal se muž a konečně zamířil baterkou jinam. „Já si říkal, jestli sem někdo nepřijel... Jinak tohle je můj kolega Milan a ještě je tu s náma jeden, “ vykládal. Nadšenými gesty představoval druhou postavu zahalenou ve mžitky oslněnému, zmatenému Jindrovi a nenápadně mezitím odložil basebolku.

Rámus Kamilu probudil. Narozdíl od manžela hned poznala Pavlův hlas. Tenhle Jindrův nevlastní bratr se jí vždycky líbil. Vlastně tehdy šla na tu trapnou diskotéku hlavně kvůli němu. Jenže tam se trochu picla a záhadně skončila s Jindrou, kterej je jak na potvoru ze všech tří bratrů jasně nejhnusnější a nejblbější.

Kamila se rychle zmátořila, při vystupování schválně třískla dveřmi, aby se k ní otočili, a svižným, ladným krokem s důrazem na boky doplula až k nim.

„Ahoj, Pavle. Jsme sem vůbec nemuseli s Jindrou kvůli tomu zloději jezdit, když tu pořádá chlastačku parta poldů.“

„Kamčo, tebe jsem neviděl... ale jakoupak chlastačku? Jsme vlastně už spali. Spíš tu jen odpočíváme. Pekli jsme buřty a ...“

„Počkat! On tu je v okolí nějaký zloděj?“ vložil se do hovoru Milan, kterého si Kamila do té doby ještě nestačila dostatečně prohlédnout a pochopitelně ani nevěděla, že se jmenuje Milan.

 

„Jo, dostal jsem hlášení. Prej se tu má jeden potulovat,“ odpověděl Jindra a doufal, že až se Kamila někam vytratí, dostane příležitost to celé objasnit. Jenže k tomu mu nedala příležitost. Okamžitě se totiž vytasila s kravinou, co mohla napadnout jen ji:

„Mám takový nápad, když jste tu dva policajti, mohli byste ho jít třeba hledat,“ řekla ihned poté, co Milana sjela pohledem. Byl vyloženě super sladký, tedy zkráceně Eses, jak hned navrhla Kamilina vnitřní bohyně. Jevil se daleko zajímavější než Pavel, který o ni stejně nikdy neprojevil žádný zájem; debil. Moc se jí tedy zamlouvala představa, že spolu zůstanou na chatce, zatímco pan trapák manža a jeho určitě přihřátý bratr Pavel budou v autě objíždět okolí, nebo se dokonce brodil bahnem někde v mokřadech. Už se viděla, jak toho fešáka svádí máváním prodloužených brv svých řas a natřásáním dekoltu. Však v té bundě bude uvnitř teplo a pod ní má jen práskačku; díky, Jindo! Začínala si už téměř vybavovat pozice z Kamasutry, co si chtěla zkusit... nestihla to. Realita byla krutá.

„Já jsem taky policajt, mladá paní, a máme tu s sebou ještě jednoho. Jsem Milan. Moc mě těší.“

 

 

Eses s Pavlem se těšili jak společně chytí nenechavce a pěkně si ho polynčují. Nadšeně se o tom bavili. Skupinka zamířila do tepla za posledním členem týmu; Vencou. Ten byl jejich nápadem taky unešený. Celé tři dlouhé dny nikoho nepraštil a z adrenalinového absťáku neustále přežvykoval párátko. Jindra věděl, že na vysvětlování je pozdě. Nechtěl pošlapat entuziasmus prýštící z jejich statečných srdcí, protože by mu mohli říct, že je pěknej kretén a smát se mu. Napadlo ho, že stejně určitě někoho brzo najdou, protože bezďák, cikán, feťák nebo jiný živel hodný zpacifikování se tak jako tak poflakuje všude.

 

Kamila byla na chatě ve svém živlu. Jindra se zdál jakýs zaprdnutý a s ničím neotravoval. Ona díky tomu měla téměř volné ruce ke zpracovávání svého krásného Esesáčka. Venca se její vnitřní bohyni nezdál. S tím by Kamila rozhodně nespala. Vypadal, že bude ještě větší pako, než to, který si vzala. Ale svatbu měli s Jindrou hezkou, to zas jo. Ostatně to byl taky důvod proč si ho brala-svatba. Bylo vážně parádní, jak se mu kravata hodila ke stuze na kytici.

...a všichni celý den říkali, jak jí to sluší. Pravda, Jindrova babka si stěžovala, že ty krajkový šaty jsou prej trochu moc odvážný, ale tihle důchodci vědí prd, co je moderní. Prostě ji bába nemá ráda a závidí krásu a mládí. Je naprosto jasný, že bábě před sto lety prso ze svatebních šatů nevylezlo, protože byla určitě plochá jak baterie... Rozjímala a během toho pod stolem pokopávala Esesáčka do kotníku

 

„Kde s takovými nehty pracujete, Kamilko?" vytrhl ji ze snění Venca.

„Co do toho tomuhlec Opičákoj je?" zakřičela její vnitřní bohyně, a i on tak dostal nové jméno. „Ještě že se neptá, jak si s tím utíráš zadek aneb top sto nejdebilnějších otázek."

„Jsem v domácnosti. My se s Jindrou snažíme o miminko, viď lásko?" odpověděla mu a otočila se směrem, kde tušila Jindřichovu přítomnost, jako by už dokázala vycítit puch jeho aury.

„Jo, jo," zahuhlal z rohu, a zdálo se, že hypnotizuje lžičku v čaji s rumem.

„Aha, tak to máte příjemný zaměstnání, co?" zazubil se Op svou vyhnilou držkou.

---