Ranyt: Proměna; Část VI.

Příběh Ranyt: Proměna je zároveň má prvotina, která nedávno vyšla v nakladatelství Viking.

---

Ranyt otevřel oči, díval se na nebe nad sebou. Přemýšlel, zda ten rozhovor byl sen, anebo realita. Přál si, aby to byl jen sen, vůbec se mu nelíbila myšlenka, že bude muset získat nějaké artefakty a zřejmě při tom nasazovat život. Zdálo se mu to přeci ve snu, takže by to mělo být dobré, proč by zrovna k němu a zrovna teď mluvil nějaký bůh? Navíc jeden z šesti, když každý ví, že jich je jen pět. Rozhlédl se po tábořišti. Sairen ležel asi dva sáhy od něj a spokojeně chrápal. Jemně do pantera šťouchl nohou na znamení, že je čas vyrazit. Opravdu už byl čas. Ochutnal trochu ze zásob, které nakoupil ve městě, vše sbalil a vyrazil. Opět v sedle pantera, bylo mu tak poslední dobou nejlépe.

Musel najít cestu, která jej provede mezi horami a ne na vzhůru na vrchol. Měla být po levé straně hory s vodopádem. Otočil pantera na východ, aby vyjel na pahorek, ze kterého se mohl lépe rozhlédnout, protože mu odsud nebránily ve výhledu koruny stromů. Za několik chvil už stáli nahoře na vyvýšeném místě a Ranyt se rozhlížel po horách. Neviděl žádný vodopád ani napravo ani nalevo. Přimhouřil oči, vzhlédl k nebi, podíval se na vrcholky hor, zavřel oči a vystavil obličej slunci. Počkat! Co to bylo na jednom z vrcholků? Znovu pohlédl tím směrem a skutečně spatřil vodopád. Na jedné z nejvyšších hor skoro až u samotného vrcholku byl sotva viditelný vodopád, od kterého se netáhla řeka, voda zřejmé zatékala někam do podzemí. To by mělo být ono.

Pobídl pantera napravo směrem k hoře a pobídl ho k běhu. Šelma uháněla kupředu daným směrem, měl objet kopec zleva, což znamenalo, že jeli na severovýchod, pokud správně určil směr. Podle toho, co slyšel, by tam měl být Průsmyk. Jediná průchozí cesta pro obchodníky a v podstatě pro všechny, kdo se potřebovali dostat přes hory, které jinak patřily bílým drakům, s nimiž lidé na této cestě v minulosti sváděli krvavé bitvy. Z ekonomického hlediska se ale vyplatilo i přes toto riziko cestu udržovat, před několika lety se dokonce lidem podařilo vyjednat, že tento průsmyk bude pro ně volně průchozí, ovšem za strašlivě vysokou cenu ve zlatě. Ale i tak se občas stalo, že se nějaká karavana prostě ztratila a našly se z ní jen kosti a polámané nestravitelné vybavení, pokud vůbec něco.

Myšlenka, že bude pro draky lákadlem, Ranyta nenadchla, obzvlášť když byl sám. Pokoušel se ukonejšit tím, že pro draka nebude dostatečně velká porce, tak ani nebude mít důvod jej zabíjet. Přiblížil se k horám natolik, že byly vidět siluety létajících tvorů u vrcholků. Nasucho polkl a pobídl pantera k ještě větší rychlosti. Už byl skoro u hory s vodopádem, rozeznával ledabyle vydlážděnou silnici. Rozjel se po cestě, která obtáčela horu. Za krátkou chvíli se již díval na průsmyk široký na třicet sáhů. Mezi prvními krajními horami byla vybudována masivní kamenná brána nahoře se třemi plošinami, každá se táhla od jedné hory ke druhé, aby se na hradby vešlo více mužů. Mohutná dřevěná křídla brány byla celá okovaná. Kování mělo tvar run, zároveň však bylo natolik důmyslné, že dostatečně zpevňovalo dřevěná vrata tak, aby udržela i beranidlo úctyhodných rozměrů, zároveň je runy a zaklínadla měly chránit před zaklínadly. Ranyt se zhluboka nadechl a vjel pootevřenými dveřmi dovnitř.

---

Nezapomeňte zanechat komentář nebo recenzi zde, či u Vašeho oblíbeného knihkupce

Líbí se Vám příběh o Ranytovi? Zůstaňte v kontaktu

www.facebook.com/ranytkniha

www.twitter.com/theranyt

www.ranyt.4fan.cz