Švestky 3.

 

„Brrr, ty zuby! Tenhle chlap je odpornej a blbej jak tágo," zašeptala znechucená bohyně a Kamila nasadila křečovitý úsměv.

„Klidně mi můžeš tykat, Venco... i ty Milane," pronesla, aby nemusela odpovídat. Naštěstí nebyla dál nucena poslouchat opičákovy retardní hlášky. Esesáček ji zachránil:

„Bych s dovolením změnil téma, Venco. Takové dotazy Kamile nemusí být příjemné, a hlavně by mě zajímalo něco bližšího o tom syčákovi, jestli tě můžu poprosit, Jindřichu."

Jindra si přejel dlaní rty i okolní strniště, zívnul a promnul oči.

„Moc toho o něm nevím, prostě takovej normální čmoudlej feťáček, no. Měli bysme jít chrápat. Já už jsem teda jetej."

„Jindra cestou vyprávěl něco o mazaní stěn eh... stolicí. Že on to jako asi dělá, ten feťáček," sdělila Milanovi Kamila důležitě, a přitom se na něj důkladně vyprsila. Vnitřní bohyně ji pochvalně poplácala.

„Teď jsi na něj určitě udělala dojem. Chce to hrát chytrou a diplomatickou. Zřejmě se mu líběj intelektuálky, tak hlavně nebuď sprostá, protože on mluví jak profesor..." radila Kamile jakou má nasadit taktiku. Esesáček se opravdu tvářil velmi zaujatě, pak lehounce pozvedl svou krásnou bradičku a pravil:

„Prase jedno odporný. Ten dostane! A asi tu máme pod stolem málo místa, Kamčo, pořád do tebe nedopatřením vrážím nohou."

„Milane, to je tím, že máš ty hnáty moc dlouhý. Vypadni, sednu si místo tebe. Já se ke Kamilce vejdu,"zaculil se Opičák a s Esesáčkem se vyměnili. Teď aby na jeho hnusnou tlamu koukala na půl metru! Vnitřní bohyně jí naštěstí poradila jak z toho ven:

„Jsem proto, abysme šli spát. Jsem unavená."

„Když je Kamča unavená, tak to zabalíme, pánové," zavelel Pavel, který celou dobu cosi datloval na telefonu.

Opičák se ale nevzdával. Zašklebil se a zaškubal huňatým obočím.

„Kdyby ses třeba chtěla dneska snažit o mimínko, tak se nemusíš spoléhat jen na Jindru, klidně bych se toho ujal." 

„To už radši Jindra! Po tobě by to děcko vypadalo, ty zjeve!" odpověděla vnitřní bohyně. Kamila se na primáta přitom jen shovívavě usmála.

„Zapomeň, vole!" pronesl Jindra s prodlevou velkou jako Grand Canon.

Pak, když se všichni odebrali do svých spacáků, Jindra raději napěchoval ženušku úplně ke zdi, aby ji měl před tím zaručeně neodolatelným, protřelým sukničkářem Vencou hezky pod kontrolou.

 

 

Chalupou se brzy rozléhalo chrápání. Nejvíc chrápal Venca, řečený Opičák. Hned v těsném závěsu se držel Pavel, ale Kamila jim zdatně sekundovala. Zdálo se jí skoro to samé, co každou noc od doby, kdy našla knihu, jež nejen jí změnila život. Což nedokázala žádná jiná z těch čtyř, které přečetla. Vlastně by ji ani nenapadlo, se do podobně bichle pouštět, jenže kamarádky o ní mluvily a všude měla reklamu. Nedalo se odolat. Pár kritiků sice pomlouvalo, ale znáte to; prostě nemohli unést, že jejich vlastní výblitky nemají takový úspěch. Naštěstí se nenechala závistivými recenzemi zviklat a poznala svou vnitřní bohyni.

Nyní se díky ní v království snů opět potkalka s Christianem. Přišla za ním do kanceláře. Nesla mu důležité dokumenty, na kterých bylo... no, koho to zajímá, co bylo na nějakých papírech. Prostě ji jako pokaždé nečekaně chytil za ruku.

„Kamilo, jsi ta nejúžasnější ženská, jakou jsem kdy poznal.“

„Chrisi, líbej mě. Odvolej všechny schůzky na celý den. Chci ti patřit tady a teď!“ vzdychla a trhala na sobě hedvábnou halenku Prada.

Mezi elektrizujícími polibky se mu zahleděla do očí. Bylo to zvláštní, ještě včera se zdály oříškově hnědé. Ne, nemýlila se. Jeho duhovky se nakazily barvou nebes. A celá jeho tvář se změnila. Už vůbec nevypadal jako Jindrův mladší bratr Radim, teď to byl Milan-Esesáček.

„Chrisi, miláčku, jak já tě zbožňuju!“

„Já tebe taky má nádherná múzo. Pro tebe jsem dnes nechal vystavět umělý ostrov ve tvaru písmene Ká. Pokud mě opustíš, tak umřu.“

„To už zní možná trošku jako vydírání. O tom jsem posledně četla v Cosmopolitanu,“ zvedla výstražně prst vnitřní bohyně, „měl by to říct znovu a líp!“

Čas se zastavil a posunul o pár okamžiků zpět.

„Já tebe taky má nádherná múzo. Pro tebe jsem dnes nechal vystavět umělý ostrov ve tvaru písmene Ká. Pokud se ti nebude líbit, tak ho nechám klidně potopit. Když budeš na mě dnes hodná a budeš i polykat, napíšu do oceánu celé tvé jméno, aby bylo vidět i z vesmíru, která žena je na světě ta nejúžasnější, a jíž nikdy nepřestanu milovat.“

„Pro tebe všechno, Chrisi. Ty stejně budeš chutnat jako šlehačka s jahůdkama, když na to už měsíc dlabeš ty speciální práš...“

Ještě ani nestačila dopovědět a jejich polonahá těla shodila ze stolu pozlacený notebook a všechny ostatní příšerně drahé předměty.

Užuž  sundával její mokré kalhotky, když někdo začal mlátit na dveře. Ten protivný zvuk jí rval uši a cloumal ramenem: „Kamilo, vstávej.“

„Ještě chvilku, Jindro.“

„Hele, prober se, my s klukama vyrážíme do terénu, tak nám zatím něco uvař, jo. A doufám, že tě nenapadne to ošulit jen hranolkama, jak to děláš obvykle. Mohla bys k tomu udělat aspoň pytlíkovou polívku, když už!“

„Sím tě, na mým vaření ti nikdy nic nevadilo, než do toho začala žvanit tvá matka.“

 

Jindřich se ještě nadechl k dalším slovům, pak ale zas vydechl, mávl rukou a šel za ostatními. Ti dávno nedočkavě postávali na dvorku.

---