Jarní kamínky

Jarní kamínky

Déšť už se z oblohy sypal docela jarně, v záplavě průsvitných jarních kamínků. Snad táhlo tě to taky někam ven, ve chvíli pak mělas vlasy z pramínků. Takových do stran, jako když se v horách říčky klikatí. Teď už je po tom jen tma. Tak říkám si, aspoň na sny nemusí být vždy jen dva.

Jen tak tiše

Tento dům erotice nepřeje. I v prošlé laudánové tinktuře zbývá víc rozkoše než mezi usedlými páry. Anebo se jen radují tiše? Jen jako když skřivan usedne do houslí a polekaně zmizí? 

Dívčí uspávanka

Ona šepotá. Vlasy, to je divoké santalové mluvení. Stékají přes opěradlo jako dávka morfinu, jako květné plavení. A zatímco okolí usíná do opiového snu, ona šepotá do telefonu. Dívčí uspávanka.

Bosé nohy ve tmě

Bosé nohy vystrčené do tmy. A jsou-li čtyři, už se dá říct: my. Slovo, co duní množstvím, a přesto stačí málo: jen bosé nohy vystrčené do tmy.

To není fér…

V restaurantech dvoření zraje v přesládlé ovoce. K půlnoci už je ho tolik, že z něj pomalu začne kapat šťáva a nebude trvat a ocitne se na zemi, těžké a opíjející. Tak ještě poznat se v písni Erose a Cher, ruka zapomenutá v spodničce, a její naléhavé syknutí: To není fér…

Bílý kruh měsíce

Vzdechy milenců bere bílý kruh měsíce, mizí beze stop. Oni samotní ale zůstávají. Tak jako víno na dně sklenice, co měsíc nevysuší. A právo posledního slova: jak moc jí to sluší. Vyřčeno, jak už bývá, ex post. A ona ho stejně bere na milost.