takový obyčejný nedělní podvečer

jako z  Augusta Rushe (i se světelnými efekty)

 

po chodbách

trousí se pomalu ven

návštěvy

na jejich místa

plíží se šero

 

od podlahy

 

postupně obaluje

postele. obvazy, dlahy

 

na stropě nemá šanci

tam (za právě do hloubek utichlým jekotem sirény)

začal modrý maják záblesky hlásit nový příjem

 

v disharmonickém rytmu

vystřeluje zelené sloupce pulsní oxymetr

do jeho pípání šumí a probublává kyslík

kapky infuze si odpočítávají rytmus po svém

 

z vedlejšího pokoje je slyšet televize

po chodbě rachotí vozík s o sebe cinkajícími hrnečky

večeře až do postele

 

na sesterně se rozezvoní zvonek

a do oken zabubnuje déšť

 

prostě takový další na nic

nedělní podvečer

 

 

---