sluneční sedmitečný den

a já na sestřičku nešťastně: mně se přetrh náramek.. a ona se tak usmála, ...takový ten úsměv, který říká, to nevadí, já vám podepíšu jiný... a pyšně jsem kráčela ze sesterny chodbou a za rohem jsem se málem střetla z paní uklízečkou, ukázala jsem jí svůj náramek a ona se začla tak strašně smát s tím, jestli jsem už uklikila po snídani :D

o víkendu je tu čas pojem velice nepřesný a utíká strašně pomalu.. byla za mnou mamka se sestrou, tak jsme se byly projít po areálu... ještě, že je tak velikej... já tu mouchu s mikrokamerou nemam ráda, zas nam vlítla do pokoje, ...mít tak plácačku, tak je po ní...

mám své náramky, kdysi jsem o nich napsala básničku... začínala slovy: jsou zadarmo, přesto platíme často cenu nejvyšší... několikrát se k té básničce vracím, a pořád nevím, jestli bylo v pořádku se nad tím tématem pozastavit... mno, 4 hospitalizace za 2 roky, mnoho atak a relapsů kdy se jeden přelil v druhý ... jednou jsem se nudila, tak jsem počítala jizvy na rukou, bylo jich 67 a některé z nich už nejsou vidět...takže jich bylo mnohem víc.... tolikrát jsem se neovládala, tolikrát jsem se bála a tolikrát jsem to udělala v domění, že až se probudím, tak už mi nebude bolet duše ........