v bílém světě

dnešek byl ve znamení sledování mouchy s kamerou.... máme podezření, že nam tu lítaj mouchy dvě :D.... 

živím se čokoládou, aneb obalujem nervy něčím legálním

venku bylo krásně, tak jsem vyrazila ven, provětrat si hlavu a něco nakreslit... pořád je mi smutno a stýská se mi po Sunnym, za pár dní by mu bylo 10, ale týden předtím zemřel... ta bolest je stále velká, ale nejde mi plakat, pořád jsem po doktorech, tak jsem neměla čast a sílu se jít podívat na jeho hrobeček, co máme na zahrdě... prý mu tam naši dali myš Agátu,..tu měl nejradši...

nějak se mi nic nedaří, co bych chtěla vyjádřit, zkrátka to ze mně nejde, nemám pro to slova..chjo, v parku nm tu zpívaj ptáci, zase jsem byla krmit rybky v požární nádrži... čokoládko moje milovaná, ňam...

tolik bych si přála najít jehlu v kupce sena,... beru stéblo po stéblu a jehla zatím nikde...

 

 

smutné oči, plavá srst

jako by říkaly, já chci pryč

 

toulám se v paměti svých stop

a jeho jméno nosím stále uvnitř sebe

koho obejmout?

jen ruce sevřené na prázdno

nakonec usínám vyčerpáním

a utíkám do světa......

(bez něho - do vzpomínkového)

 

a zase ve světě bílých plášťů

ničí mě ta...

to pomyšlení, že se zítra probudím a 

všechno bude jako přes kopírák toho dnešního

jenom postele budem převlíkat zase až za týden....

---