nesmrtelná

bylo nám smutno
tenkrát měl každej stádo splašených koní ve vnitřnostech
a do rána tak hrozně daleko
na stole zbylo pár roztřesených rukou
kličkovaly spolu s příbory a odcinkávaly roztržitost
protože děs už vyprchal a strach jen přešlapoval
ty ses křečovitě smál že jsme padlí na hlavu
jenže kde vyhrábnout pravěký lásky
když nám padá do postele to co tam nemá bejt
Zastlal jsi tenkrát tyhle věci a ony se tam kupily a hnily
Mluvily čím dál hlasitěji trhaly rohy kapen na malý nitky
Prasklo mi žebro pak taky polštářky na prstech
Celá jsem se rozpadala po kouscích
a držela pohromadě jen těmi nitěmi

škoda padajících hvězd
naše oči byly přiopilý a vždycky když blejsklo
víčka je skryla
tvý modrý dávno před dopadem

skládám se zpátky do těla nejvíc zjara a někdy si přijdu skoro plná
co kdybych jednou přetekla?
Za dubovými vraty       pod prvním schodem            před svojí postelí
táhla tělo všemi těmi skulinami který jsme ucpávali
pak bych možná pochopila
a sesbírala loňský listy jeden po druhým
skládala je do úhledných obrazů             tančila víc sladce
jenže i jaro pomine je hrozně krátký na zázraky…

táhnu linku přes povislá víčka
mám zelený oči a v nich hvězdný třpytky      u pusy rozeklaný brázdy 
jo jsem poskládaná z různých ztrát

zemi nejblíž
ve vnitřní sféře jak ubejvá a zas se zotavuje jinak
některý vyhubí a jiný vítá     jiná a stejná zároveň
takhle ji miluju         n e s m r t e l n o u