Fata Morgana

Lidský had pomalu se vlní,

doufá, že přání se mu splní.

Spatřit divy nevídané, krásu dalekých zemí,

rostliny tvarů podivných, překrásných motýlů tance,

ve vírech vlahého vzduchu

snášejíc se nahoru a dolu.

Barevní a krásní v krátkém životě

tiše sedí nebo mávnou křídly,

snad navštíví orchidej

či jiné nádherné květy.

Pak znaveni tou krásou, v agonii poslední,

rozevřou svá křídla a snesou unavená těla

na holý beton,

do koutů oken,

na matná skla

a zemřou.

Rodí se další a další, vše se opakuje,

 lidský had se vlní dál

a nemá konce.