Čeká nás hořké probuzení

Jak krásné je žít v době, kdy HDP meziročně roste o několik procent. Například průměrná výše růstu hrubého domácího produktu USA se dlouhodobě drží okolo hranice 2% (vyjma poklesu v důsledku finanční krize). Tato statistika vypadá jako z ráje. Dlouhodobý růst je jistě snem všech států. Ale HDP není všechno a navíc – čísla nás mohou zradit (nemusí být a také nebývají přesná). Nemůžeme se upínat na tak velký konstrukt, jakým jsou abstraktní čísla.

Musíme se probudit ze svého snu o ideální společnosti. Všimněte si, jak naivně a utopisticky to celé vypadá. Lidé si myslí, že pokud HDP roste, tak to značí světlejší zítřky. Bohužel, to není pravda. Svět nemůže být tak jednoduchý – takový je pouze snový svět. Dluh USA roste každým rokem přibližně o 4-5%. Z toho ale vyplývá naprostý opak než z prvního odstavce. Z toho vyplývá, že se ekonomika USA každým rokem zadlužuje více a více. V současné době už dluh USA přesáhl hranici 100% HDP.

Co z toho lze vyvodit? Že následky keynesiánských reforem lze pozorovat ještě nyní. A budeme je cítit i v nadcházejících letech. Tyto reformy jsou založeny na touze po nízké (až nulové) nezaměstnanosti a to i přesto, že se navýší státní dluh. Bohužel takový názor není dlouhodobě udržitelný. Po druhé světové válce perfektně splnil svou úlohu, když nastartoval ekonomiku Západu.  Ale nemůžeme se tímto směrem (nebo jeho zreformovanými odnožemi) řídit i 60 let po válce.

Musíme se tedy probudit ze snů, oprostit se od čísel a zahubit touhu po maximálním růstu a nízké nezaměstnanosti. A docílit zdravé ekonomiky s optimálním růstem. Docílit vyšší všímavosti k ekologickým otázkám, ale také k otázkám lidských práv. Což je další zajímavý konstrukt, o kterém se rozepíši v dalším článku – JIŽ BRZY!

„Dnes je život samá číslice – ale co tenkrát měl jsem počítat.“

                Jaroslav Seifert (sbírka Býti básníkem)