Rákos svobodný od žní

Sobotní zápisník.

Časná rozinka

Jako časnou rozinku do vánočky vtěsnala tělo do džín. Má look kočky a značně zvýrazněný klín. A odkud vzala recept na ten sladký pletenec hlav? Z knihy jara.

Zdivočelá země

Na Smíchově u vchodových dveří se k sobě tisknou cikánečky. Chumel sotva jarní, tisknou se k sobě tak, že z nich bude borůvková marmeláda. Jak ty by potěšily bavorského turistu Uda. Týden by měl neklidné spaní a zdivočelého úda. 

Rákos svobodný od žní

Od řeky plácavý racků smích a o pylon opřeni dva, co lepí je k sobě lásky klih. A přijeli až z Kjóta. Ona se jmenuje Míla, on Ota. Děti českých migrantů, co je Japonci za války nestihli uvařit v polévce. (Usiluji o nevšední zápletku.) Večer na hotelu k sobě ti dva budou něžní, něco na způsob rákosu, svobodného od žní. Japánsko-česká láska.

Slavnosti piva 

Angličané už na sebe vzali trenýrky a trika a taky úkol vypít bazén piva, jak říkával mistr Hrabal. To bude zas na Příkopě nablito, hudrují ženské z krámků. Praha folklórní. 

Dobro došli

Z černé mercedesky, opentlené značkou samých pětek, vystoupili hoši z Hvaru. A šinou si to Kvádria, na kávičku a snad i dezert. A že ti dva mají páru, jdou krokem, jak by je stihla nemilá příhoda. Jenže ono to asi patří k věci. Už je vítá strýček Žože: Dobro došli, djeci? Tenhle balkánský prvek nikdy nezevšední. Praha exotická.  

Louvre

Tři páry na výletě. Spojeni dlaněmi a věcmi budoucími procházejí Národní. Zakotví v Louvru, zavoněla jim Paříž, láska po francouzsku. Anebo bageta? Netřeba se divit, pro věci budoucí je třeba se silnit.

Večer na Vltavě

Hladinu Vltavy už rozčísla hejna loděk. A v každé lidé, co je posedla touha. Nechat se kolébat vlnkami, nechat si šplouchat vlhkou nápovědu do uší. Zbytečně, ti vědí, co se na předmájový večer sluší.

Nova radí 

Valpuržina noc se blíží, a tak na Nově ve zprávách dávají naučení: Nepalte pneumatiky! Diváci jsou překvapeni a ti, v kterých ještě přežívá svědomí, pomalu odnášejí gumové kotouče zpátky do garáží.

Máj na Smíchově

Asfalt Smíchova je plný děr a lidé u nádraží nadějí a věr. Jen docela malých, že do večera bude na krabici a ulice dá tabák. A když k tomu někdo nedojí klobásu, jak krásně pak hořčice vystoupá do nosu. A zítra první máj a holky do sukní.

---