Podpora v nezamilovanosti

Rádio právě hlásilo čerstvé zprávy. Ministerstvo lásky a emocionálních věcí upozornilo na zvyšující se počet nezamilovaných... zejména ve správních obvodech Aš, Cheb. Litvínov, Most, Štětí, Karviná, Orlová, Havířov a Ivančice. Nejvyšší procento nezamilovaných hlásil správní obvod Litvínov, celých 22,3 %. Ministerstvo právě oznámilo, že hodlá navrhnout vládě legislativní opatření, zejména vytvoření fondu milostných příležitostí, do kterého hodlá přispívat z rozpočtu. Opozice tento krok kritizovala a upozornila, že problém nezamilovanosti je samozřejmě závažný, avšak řešení, tak jak je navrhuje vláda, je cestou do pekel.

Osmnáctiletý operátor Arnošt se právě vracel z Úřadu lásky. No, něco mu nabídli... ta tlustá, ta opravdu nebyla jeho typ... ta druhá, to bylo o něco lepší, ale taky nic moc... vymluvil se na to, že ností svetr z ovčí vlny, na kterou on je alergický. Ještě že tak... slyšel, že někteří dokonce o sobě prohlásili, že jsou gayové, aby mohli pobírat podporu v nezamilovanosti ve formě pěti něžných e-mailů denně a nemuseli se vázat... Sice i jim pak vnucovali nějaké partnery, ale přece jen nabídka byla menší a z toho už se vždycky nějak vykroutili. Ale ta hrůza, kdyby ne... kdepak, to Arnošt riskovat nebude. Jo, Eržika Molnárová ze sousedství... ta si zašla za doktorem a ten jí napsal cosi o rizikové sadistické sexuální orientaci... a díky tomu jí dali na Úřadě lásky celkem pokoj. Ale co má dělat on, Arnošt...

Nejlepší na tom bylo to, že on by o nějakou lásku i docela stál... ale jak na to? K čertu... Vzpomněl si, že v úzkých mu občas pomohl děda. Sedl na tramvaj a vydal se na známou adresu. Děda hned pookřál, byl rád, že ho Arnošt vyhledal, aspoň chvíli nebude zírat jen do čtyř stěn kolem sebe... uvařil Arnoštovi dobrý čaj... Arnoštovi chvíli trvalo, než se odhodlal zeptat. Děda se zamyslel a Arnoštovi už se zdálo, že ani neodpoví, že nepochopil otázku nebo že vůbec nechce odpovědět, ale pak děda spustil: víš, tohle za mých mladých let nebylo, tyhle úřady, to bylo všechno jinak a to já ti ani neporadím... ale napadá mě - bývalo cosi podobného, na práci... úřady práce se tomu říkalo... a tak jsem tam taky chodil, a nikdy nic... a pak jednou jsem si sehnal brigádu, a tam si mě všimli, že jsem šikovný zedník, a dali mi práci i bez úřadu... možná je to tak, že by člověk neměl tak úplně spoléhat na ty úřady, nebo... ale já nevím, tohle je zase něco jiného, to si musíš přebrat sám...

A Arnošť odcházel, smutný, že ani děda mu neporadil... a přemýšlel... a pak si říkal, ale vždyť on má možná pravdu... Vzpomněl si na kamaráda, jak ho lákal na jeden literární server... vždyť přece taky píše básničky. Píšou tam i básnířky, třeba nějaká... ale co, za pokus to stojí... najednou jakoby do něj vstoupila nějaké nová, neznámá energie, byl plný chuti zažit opravdovou, krásnou lásku...

Otočil se, místo domů se přesunul do nejbližší internetové kavárny, objednal si minerálku a začal vyťukávat:

w, w, w, tečka, p, i, s, m...