Paoliny kamínky

Malá Rwanda v trávě

Na obzoru chalupa. Nad krovem se vznáší wifi signál a v komůrce plazmová televize. Jen tak je současnému člověku obyvatelná. (Na klimatizaci se pracuje.) Kolejemi v palouku doráží svým vozem až k vratům. Každá taková cesta žádá hekatomby mravenců, malá Rwanda v trávě. Děti mají žízeň, což se ohlašuje hlasitým vřískáním. Zas tam řežou na cirkulárce, kroutí hlavou sousedi. Kdepak, děti.. Je jim přistaven cecík coly, rozjíveny kofeinovým raušem převracejí stoly. Ale znáte to, děti.. Tak ještě vybalit kufry, dát péct torteliny, zapálit cigaretu, ale hlavně – připojit se k internetu!

Urinománie 8 Mpx

Možná lze nalézt paralelu mezi psím značkováním a novodobým focením na mobil. A tak se městem pohybuje nezměrné množství očurávajících digilidí a vše je už zmáčené fotozáznamem. Ne, neunikne nic! Urinománie 8 Mpx.

Paoliny kamínky

V tramvaji malá Italka. Koulí očima, dvěma kávovými zrnky, s tělíčkem hladové srnky. Máma jí ukáže, kde pracovali taky kameníci z jejich kraje. Jenže malá Paola si raděj hraje. A tak v puse cucá kamínky, co nám z nich kdysi její pradědové vysekali sochy svatých.

Hořčík pro Kamila

Čtu na přebalu knihy kladenského básníka Kamila: ženy točí píčou jako volantem. Kladno je region rázovitý a tamní básníci si servítky neberou. Na nedělní chvilku poezie to není a namísto Magnesie litery si bude muset Kamil pro zklidnění vystačit s hořčíkem.  

Livia

A jej mama je tiěž Livia, říkají si vzrušeně tři Slovenky. Brčky upíjejí sladkých limonád a z očí se jim řine chuť na diviaka. Na druhé straně řeky najdou hostinec, kde ho rituálně pozřou. Zda se šípkovou, nebo se zelím, to už se nedozvíme. Musí nám stačit, že jej mama je tiež Livia.    

Veselá misionářka

Na Andělu pestrá jehovistka. Stojan s četbou pro krátké jarní večery netáhne tolik jako její šaty. Co by na tu oslavu sytých barev řekl přísný Jahve? Ve svém světě se zlou by se potázala ta veselá misionářka: jen dým zápalné oběti by po ní zbyl. Ale měl by barvu duhy! Natruc.

Tahle země není pro opilý

Němcům zkojeným do chmelné blaženosti se těžko vystupuje z tramvaje. Tahle země není pro opilý, škytne jeden a kácí se k zemi jak socha diktátora. Ty seš přece nemotora, šlehne po něm jeho žena, zarudlá ve tváři, jako když dav kácí sochu diktátora.