úplněk

inspirace pohledem z okna..

dřív

 

těžko se člověk zvedá

ze dna

když ví, že bezpečno

nikde jinde není

 

měla bych myslet na to, co bude

kde je naše předtím?

 

za ruku jsi mne brával

a já zavírala oči před ostrým sluncem

 

naše vzájemné sdílení

se chlubilo mým monologem

nesnášela jsem ty časy

 

 

 

úplněk

 

zvonivě kladu prsty na klaviaturu

ten tichý břeh opakovatelnosti

jednotlivých akordů

 

už po x té namáčím štětec do kalíšku

se špinavou vodou

jsem líná dojít si pro jinou..

 

všechno nemusí být dokonalé

ani moji akvareloví ptáčci ne

 

ale když já chci, potřebuji

a stále nesplňuji své nároky

na sebe

 

až měsíc vyjde, budu už spát

nebe bez mraků

probouzím se

 

ještě není ráno

 

zachytávám stříbrné paprsky

do foťáku

obrovské oko se mi směje

začíná drobně pršet...

 

 

 

 

 

 

 

---