Zelené pahorky krušnohorské

A cesta vlakem z Karlových Varů zpátky do Prahy.

Antikvariát na korze

Na karlovarském korze už celá desetiletí sídlí antikvariát. A v jeho koutě muž za pultem. Své kousky si umí pochválit. Povídá o nich, jako když holoubek ťuká zobáčkem do zrcátka. Tak třeba je tu krásný Nepraktův akvarel. Taková nahotinka, co se dotahuje na Káju Saudka. Úplně jsem pro ni zahořel. Taková drobotina pro malé žůžo. (Tato miniatura je klíčová, ukrývá se v ní pravá identita antikváře.)

Mýty

Rychlík Svatava vyrazil jako Herakleův šíp. Ocel a pára smiřují mýty, světy. A samy kreslí do oblohy svůj mýtus moderny. A ten bere asfalt dálnic. A dál nic.

Zelené pahorky krušnohorské

Obloha se kaboní, vlhko natahuje plachty, co jen tak nevyschnou. Lesy se ještě víc uzavírají, tady žádný den otevřených dveří nečekej. A někde v temném srdci těch lesů sedí kolozubé zvíře jménem člověk s kolozubou věcí na rameni. A až svou pilou vyhubí všechny stromy kolem, vycení své tesáky vstříc satelitním kamerám. Bude to nepěkná momentka.

Tornádo

Od jihozápadu se k našemu vlaku hnalo tornádo. Obzor byl v jednom víru, země se zvedala jak létající koberec orientálce. Chvílemi jsme jeli hlavami vzhůru a někteří to vše fotili na mobilní telefon. Jenže náš vlak nesl jméno Svatava, a tak jsme tomu všemu ujeli a nyní jsme ve stanici Chomutov. Někteří si ji fotí na mobilní telefon.

Mostecká atomová

Mostecká atomová krajina. Nekonečná pustina. A v dálce bod. Nahlíženo optikou družice kroužící po oběžné dráze, jeví se jako atom. To si jen Dana Drábová vyšla na malou odpolední procházku.

Ten malý předmět touhy

Hoši z Bíliny mají vášeň: žvýkací tabák. Nejdřív o tom hodně mluví, žmoulají v rukách krabičky a pak si pod ret dají ten malý předmět touhy. Prý má melounovou příchuť. Co chvíli plivou do plechovek od energetických nápojů a pohyby mají poněkud trhané. Kupé už je celé ve zvláštním odéru. Zanedlouho těm tabakistům zavoní jiné tajemství. A jen těžko bude mít ten tajemný předmět touhy melounovou příchuť.

 

Co se děje v trávě

Za Ústím dům obrostlý břečťanem, celý pohlcený trávou. Co se děje v trávě? Požírají se tam mravenci, nebo si někdo máčí piškot v trávě? 

Hele mamčí…

Ta holka má své pivo v plechu, svůj ajfon a svou lehkou opilost. Telefonuje. Každou větu začíná hele mamčí... A co na druhém konci signálu? Má mamčí taky své pivo v plechu, svůj ajfon a svou lehkou opilost?

Malé žernosecké bakchanálie

V Malých Žernosekách vysadili vínečko. To je jen začátek. Na konci bude polonahý starosta s vavříny kolem lysiny nesen svým lidem a opilost se stane obecní věcí. Malé žernosecké bakchanálie.

Zpověď večera

Roudnice, městečko zachmuřené augustiniánskou střídmostí. Nad krajem se sklání podvečer a šeptá svou zpověď. Tomu jen těžko kdo porozumí. I přísný mnich je bezradný.

O bouřkách 

Nelahozeves brala temná struna bouřkových mraků. Ještě než tady postavili první palisády a usnesli se na názvu své osady, báli se tady lidé bouřek naholo, opravdově, bez řečí. Blízcí nebezpečí. Blesk měl tenkrát, bez střechy nad hlavou, jiný šmak. A hrom uměl vzít za temnou strunu. 

---