o ovládání a celkově o houně

Jo, tak o tom bych mohla vyprávět hodiny. Jako třeba nedávno, když mi zprznil nějakej „suchar“ mojí nejskvělejší psychobáseňku na jiným portálu a napsal mi pod ní, že vůbec neví, o co gou a že takových věcí už viděl a blablabla. Tak jsem se jukla na jeho kritiky trošku víc a fakt jsem čuměla jako puk… u jedný říkanky pro děti  napsal, že čupr krása, že ho obohatila. Fakt napsal, že ho obohatila. Málem jsem sežrala tužku. Jukla jsem do profilu na věk.. 45.. hm… seru na něho. Udělala jsem si kafíčko a napsala novou báseňku a myslela si něco o zadeli.

V pondělí jsem dostala suprovej mlýnek na pepř a sůl v jednom. Za zásluhy. Fakt! A v úterý zavíraj krám. Hnědý uhlí je v čoudu loudu. Prej tržby naprd, musí se šetřit a tak různě … a tak dobře nám tak, neměli jsme prodávat ty svý kupónový knížky za pakatel, že jo?  Von ten Klausík to myslel s náma lidma dobře. Kdo mohl vědět, že nám po tý revoluci změknou mozky, že jo? Jen nevím, jak to vysvětlím vnukovi jednou. Budu nejspíš muset včas  umřít, aby mě nechtěl konfrontovat … jako.. „babi a kde máš ty tu svojí knížku?...

A aby toho nebylo málo, pípá mi na displeji u auta kontrolka na olej. Po opravě. Nejspíš budu chodit pěšky. Už těm opravářům nedám ani kačku! Myslím, že maj ty vynucený závady nějak naprogramovaný. Dneska je to hlava, za měsíc brzdy, za další znovu hlava, to aby měl člověk hlavu jako balón… přemýšlím, kde jsme udělali chybu, že vyplouvaj na povrch čím dál větší kreténi…

Jak je možný, že když jsem si za zdaněný prachy koupila starej oprejskanej barák, musím za něj ještě platit daň.. z nemovitosti....mojí!… komu, proč?!... a zase ze zdaněnejch peněz. Jak je možný, že nám napálí plynaři ke spotřebě ještě nějaký regulační poplatky, ve kterých se nikdo nevyzná  a dph a bůhvíco ještě… jak je možný, že platíme vodný i stočný a a a… seru na to, jdu si udělat kafe…  ještě mi proletí hlavou, kam budeme chodit hrát poker, když kouřit se bude smět jen ve vyhrazených místnostech… v tý naší zaplivaný hospodě by musel vyhrazenou místnost postavit majitel na střeše nejspíš… a to jsem začala vyhrávat.

A  ještě jedna věc mi nejde z hlavy. Jak může někdo vyjít s deseti tisíci měsíčně? To by mě vážně zajímalo…

Navečer jsem vyrazila do Terezína. Nervy jsem si zklidnila v jednom z příkopů. Fakt jsem tam seděla a čekala a říkala si, ty vole holka, buď ráda, že žiješ a žes to nezažila a tvoje děti taky ne. Furt to tam trčí z těch příkopů a zdí, furt!   Přijela paní Kuchařová, chudák je po operaci plotýnky, já po dvou infarktech… nosili jsme tu hlínu po deseti kilech do mýho pípajícího autíčka… a já byla spokojená a ona byla spokojená… jen jsme byly kapku splavený.... a najednou auto pípat přestalo, jako by si řeklo, kašlu na to, ať má děvče nějakou radost chvíli.

U vrat mě vítalo hovno jako cep. Mávla jsem rukou, obešla ho a pomaličku polehoučku vytahala těch dvě stě kilo hlíny z auta do chaloupky. Nakrmila jsem kočky, vytáhla kocourovi z kožichu brok. Ani nepíp, chudák postřelenej.  Jo,jo, kamaráde, to je daň za to, že jsme světový… a šla jsem spát.

No a ráno mám v poště zprávu od velmistra, že jsem taky píča. Jo,jo, nejspíš jsem, protože jináč bych byla už dávno někde jinde… a nemusela se ovládat a dělat, že je to normální, protože bejt slušnej už se nenosí a člověk musí bejt sprostej a hnusnej… a hlavně, aby se báli … Lidi se prostě musej bát sprosťáků a gaunerů, tunelářů,  a všech těch kreatůr, co si říkaj taky lidi… držet hubu a krok, dokud nezkapou. Tak!

Jdu si udělat dnes poslední kafe a vypínám ten posranej počítač.

Sorry, ale říkals, že mě obohatíš… hovno!