divnej svět

Paní Divná
Šla pomalu a dívala se na zem. Jednu nohu na chodníku, druhou na silnici. Kdyby jí bylo třináct, nikdo by si jí nevšiml, ale sedmdesátiletá babka byla okamžitě středem pozornosti i toho mladýho podnikatele, co takřka běžel. Zpomalil, podíval se jejím směrem, pak někam do vzduchoprázdna a zase na ni. Zakroutil hlavou a znovu se rozeběhl. Nejspíš mu zůstane viset v hlavě celej den.
Babka zatím vážně nevážně dohopsala k pekařství,  zastavila se, urovnala neforemný drdol na hlavě a vykročila k obchodu.  Těsně před vchodem narazila na rozbitou dlažbu. Zastavila se, trochu předklonila a skočila těsně za ní až k prahu. Nahlas se zasmála a bokem otevřela dveře. Koupila pět rohlíků a úplně stejným způsobem se vrátila domů. Šedivý šaty za ní povlávaly a drdol vypouštěl šedivý vlasy pramen po prameni ze sponek, dokud nezešedivěla úplně celá. Nakonec zmizela v oprýskaných vratech.  Došla až do druhého patra, odemkla a vešla do kuchyně. Na tácek položila dva rohlíky a nalila do hrnku meltu.
„Božkáá, ruce sis umyla?“ ozvalo se.
Rychle se podívala na ruce, nesouhlasně pohodila hlavou a vzala tác.
„To víš, že jo, přece nejsem blbá,“ řekla dece v druhém pokoji.
„Já neslyšela vodu!“ hlas se vyčítavě zvýšil.
„Jsi hluchá, no,“  odsekla.
Položila jídlo na stolek a rychle vyklouzla z pokoje.
Zapadla do svýho a zamkla. Pustila zbytek vlasů ze sponek. Zpod postele vytáhla baskytaru,  nasadila sluchátka a začala vybrnkávat. Přihmouřila oči. Paráda. Revmatický prsty zrychlily a pokojem se neslyšně rozezněl koncert.

Pan Divnej
Blbci, blbý, ignorantský, šeptal si pod vousy a dál mazal řídítka slepičincem. Já vám dám srandičky!
V hospodě u Pažouta to vřelo. Chlapi chlastali jako naposled v životě, skvěle se bavili a vymýšleli lumpárny. Včera tomu podivínovi vynesli kozu na střechu kulturáku. To byla prdel, jak kolem pak pobíhal a křičel. A koza se pásla na zarostlý ipě a všichni jí byli u zadku. Dneska by mu mohli vypustit králíky.
Pan Divnej dokončil práci a zamířil k domovu. U vrat ještě zapojil elektrickej kabel, co kdysi používal na ohradníky, aby mu neutekly krávy. Na něj si nepřijdou, hajzlíci.
A pak si pustil konečně to nový porno, co mu přišlo na dobírku. Sakra, to jsou ale kočky, takový jsem ještě neviděl, pomyslel si a valil svý sedmdesátiletý vočiska na obrazovku.
V noci se rozlejhal po vsi řev, ale to pan Divnej už dávno spal spánkem spravedlivých a uspokojených.

Paní Divná
vkročila do kulturáku. Všichni se otočili a zmlkli.
„Jdu na konkurz,“ šeptla a vybalila svoji lásku.
„Babí, ste se spletla, néé, tady není kremace.“
„Kušuj nebo tě uspím.“
Jo, na tenhle konkurz nikdo jakživ nezapomene. Divoký psi vzali do party Božku i s její jednadevadesátiletou matkou. Ta dostala novýho asistenta.  I na něj uspořádali psi konkurz. Docela prča, protože ho vyhrál pan Divnej.  

U Pažouta je od tý doby smutno. Pan Divnej jezdí po šňůrách a na rodnou hroudu zvysoka. No není ten svět divnej?