Století nevyhnutelných tras

Milka ve stanici Muzeum

Svůj ohon barvou hýčká, už ho má jak pramen mlíčka. Třeba se jmenuje Milka. Nevíme. Stanicí Muzeum jde s plnotučným výrazem, hlavu pyšně vztyčenou co alpský štít. A muži? Jak telátka mají žíznit!

O svádění

Digitální technika z nás dělá děti. Metro, holka k třicítce. Na velikém displeji svého příručního telefonu posunuje obrázky. Kdyby si namísto toho slinila prst a koukala po mužích, byla by dítě, a nebyla by dítě. Ale hra na svádění už není v módě. Byli jsme svedeni technikou k poslušnosti příkazu: Enjoy life!

Století nevyhnutelných tras

Už se šňůrují, automoto hodina nabírá vrchu. Barrandovský most stojí, budou online referovat rozhlasoví dýdžejs. A dodají: Pokud můžete, vyhněte se trase. Problém je, že dnes už se nelze vyhnout trasám. Jsme vrženi do světa neúprosně nalinkovaného systémem. A ani pátek odpoledne na tom nic nezmění. Století nevyhnutelných tras.

Právo květnového deště

V kancelářích ještě zuří brainstorming a kávové dýchanky v kuchyňkách, Prahu už ale vzal lehký krapot květnového deště. A protože má právo stékat do výstřihů dam, pranic se nestará o nějaký byznys plán. 

Prázdný eskalátor

Co znamená běh prázdného eskalátoru? Energie obětovaná modernosti. Tuna železa a gigawatty elektřiny jako doutnající zápalná oběť fetišům současnosti: rychlosti, výkonnosti, pohodlí, pokroku. A ten je tak velký, že už není potřeba žádného obřadníka, vše je řízeno dálkově. Být nepřítomný a zároveň být online, i o tom vypovídá ta zvláštní věc, prázdný eskalátor.