Dekáda

Jedu za tebou
s přehledem rozrážim
noční zácpu strašidelnýho města
ruský kolo se urvalo ze řetězu
nese mě ulicema
nahoru dolu nahoru dolu
neomylně k prapůvodnímu začátku
roztylskýho bytu
stavim u balkonu
nabírám tě
otvírám železný dvířka pojď
přestaň psát radši
se zase seřežem u opatovskýho kruháče
zazvoníme na Pózu
výtahem do patra
a budeme klepat
a on nás opilý nepustí dovnitř
musim tě držet
abys nevypadla z autobusu tak jako kdysi
pětsetjedenáctka nemá konečnou
nebere zajatce
a zásadně se otáčí
v časových smyčkách
nasednem na Argentinský
a v Petrovicích nám bude zase dvacet
pod třešní Hostivařskýho parku
přehrada se leskne měsícem
tvý oči přehradou
mý tebou
tenhle polibek
bude trvat nejmíň deset let
nadechni se
kolem altánu vrčej
elektrický brouci
v kvádrech svědků
nadechni se
tenhle polibek bude dlouhej
jako cesta z říčanskýho gymplu
do centra Budapeště
já vim neboj
tentokrát nebudu utíkat
nadechni se a dej mi pusu
když mě chytíš za ruku
budu ti cestou vyprávět
všechno co se stane
dej mi pusu a poslouchej
a kdybych náhodou něco vynechal
zbytek týhle velký lásky
doplníš ty