Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seneobratná
Autor
agáta5
Nechám si okna dokořán
a do dvora se budu přít
o svý oči a uši,
se všemi duchy,
co kdy překročili práh mýho pokoje.
Dívám se, jak šustí den,
a když pohnu záclonou,
ustelou si prasátka vedle plynovýho domku,
chvilku se vrtí v blejskavým
a nakonec znehybní i se mnou.
Jemnej prach dotancovává u kotníků.
Nepotlačím tu potřebu říct ti…
Tak vezmu hlínu
a tvaruju až do oteklých prstů
tvý oči, hrbolek na bradě…
A pak zase neobratná
opouštím tuhle chvíli,
visím někde v prostoru,
na prstech zbytky stínů,
prošlá všemi kouty…
Je rozpáraný večer a já nerozsvěcím.
Po zdech táhnou tuláci,
nesou obnošený dary.
Přitisknu rty blíž.
Hladím ty modrý cesty…
tu touhu po rozpřahu…
pro stárnoucího vlka a ostatní stejně naladěné - spisovně:
Nechám si okna dokořán
a do dvora se budu přít
o své oči a uši,
se všemi duchy,
co kdy překročili práh mého pokoje.
Dívám se, jak šustí den,
a když pohnu záclonou,
ustelou si prasátka vedle plynového domku,
chvilku se vrtí v blýskavým
a nakonec znehybní i se mnou.
Jemný prach dotancovává u kotníků.
Nepotlačím tu potřebu říct ti…
Tak vezmu hlínu,
tvaruju až do oteklých prstů
tvé oči, hrbolek na bradě…
Pak zase neobratná
opouštím tuhle chvíli,
visím někde v prostoru,
na prstech zbytky stínů,
prošlá všemi kouty…
Je rozpáraný večer a já nerozsvěcím.
Po zdech táhnou tuláci,
nesou obnošené dary.
Přitisknu rty blíž.
Hladím ty modré cesty…
tu touhu po rozpřahu…
25 názorů
je rozpáraný včera a já nerozsvěcim - dívám se, jak šustí den ...
Nechám si okna dokořán
a do dvora se budu příto svý oči a uši,se všemi duchy,co kdy překročili práh mýho pokoje
to je sqělý, sqělý - přijedu ti to přečíst:)
Agáta sedí u žentouru pozdě do noci. Oči se jí už klíží, však není pomoci. Myšlenky vytáčí z neživé hlíny - ty nelepší se rodí z potu a dřiny... /***
jsi jak planá réva, která zraje a zraje...a všichni žasnou jakej že bude ten letošní ročník. tak pa, utíkej zas roztáčet kruhem.
Stárnoucí vlk
01. 06. 2016;)
žoviální? :)) já píšu většinou tak, jak mluvím... škoda, ale mohla bych ti udělat vždycky "pro stárnoucího vlka" to by šlo, když se občas zastavíš :)
jdu na to :)))
Stárnoucí vlk
31. 05. 2016docela jo, ale v poezii nemusím, nespisovné výrazy, přijde mi to žoviální
stázko, díky a ahoj :)
Alešku, du zatopit v peci a spálím všechno, na co narazím :))) moc pěkná píseňka ... je to vždycky hlína :)))
Karpatský knihomoľ
31. 05. 2016Ó áno. *
:))) si toho Ebena musím poslechnout
dikes za kukýno... mám z vás radost, to bude nejspíš někdo pěkně nakrklej zas hihi
aleš-novák
31. 05. 2016jak zpívá v jedné písničce Marek Eben:
...když je smutný keramik
je to vždycky hlína...
jsem keramička, pro mě je tvarování obličeje vrchol projevu :))) psát - vyjádřit se,tvořit - vyjádřit se - rozpřah! :))
dík, potěšil jsi mý srdce :)
zatím nejkrásnější svět, kterej sem od tebe čet:) jen to tvarování hlíny byl hodně konkrétní obraz - tou básní se zasněně klopýtáš okolo plynoucího světa a najednou tvaruje z hlíny (celkem tvrdě, do oteklých prstů držíc lebku děláš důlky a "hněteš"), a pak se zase klopýtáš a něžně a opatrně a skromně a nadlehčeně pozoruješ. můj zážitek by byl silnější, kdyby to hnětení hlíny bylo třeba ke konci, ale to jen můj dojem:)
kočenky moje, až z vás mám husí kůži :) neobratně toužím víc.. ale to znáte tutově taky :)) že jo? moc,moc,moc
ach, agáto! ta touha po rozpřahu! ako to ty dokážeš vyjadriť...je vte be tak hlboko, toľko cestičiek a ciest a ty sa dokážeš nimi túlať a podávať správy...obdiv! *