Mravenci v bouři

Digitální vesmír ranní tramvaje

Tady se točí mikrosvěty. V ranní tramvaji cestující ponořeni do svých digitálních štěstíček, planetky velmi privátního snění. Ta píše kamarádce skajp, že včera s partou prošli řadu knajp, a teprve teď má žízeň. Ten zas čte, co řekl ministr zemědělství na zasedání a co na to 159 diskutujících. Tamta si prohlíží na fotkách egyptský resort Sharm. Je tam horký písek, na postelích froté labutě a muži, ti mají šarm. Habán pod kravatou vyřizuje maily. Senior manager dodal: asap! Dělá to tak daily a je happy chlap. Tady se člověk ocitne na oběžné dráze digitálního vesmíru, kosmonaut.  

Muzeum

Na Muzeu proudem tečou pilné práce. Ve slunci se na atice lesknou polonahá těla kameníků, takže je divák má za bájné hrdiny vzpínající se přes moře věků. A skrz magistrálu je slyšet kovadlinu jak z dílny Vulkánovy. A taky lešenářských trubek hřmění. Co slyšet není, je to skromné renesanční snění, když si ti pracanti vyrazí na kuřáckou chvilku. 

Stín soudních síní

Do soudních síní proudí májové slunce. Ale odmítat spravedlnost nelze ani s poukazem na vlídný čas, a tak na váhy paní Iustitie už nakládají zločinů celé unce. A obžalovaní hledají stín, v němž by skryli všechny stopy svých vin. Komu se to podaří a komu ne, to nám večer řeknou na Nově.

Dívka se župánkem

Netváří se jako Picassova holubice míru, a být tak mužem, holdovala by přísnému kníru. Jde Václavákem, stínem něžných lipek, přes ruku zavěšený talár neboli advokátský župánek. A taky do okolí svítí deskami s nápisem Advokátní spis. A jak tak jde, energicky háže boky i ohonem, jako by říkala: Všimni si mě, obdivuj a pak zmiz. Rovnou mizím.  

Pokrokoví chodci

Nábřeží už je jedna louže. Auta do ní vepisují svá olejová znamení, hrdě podepisují obraz pokroku. To pěší skrze ní jen tak klopýtají, už jsou celí zmáčení těmi barvami, už jsou celí pokrokoví.  

Mravenci v bouři

Počasí se roznemohlo k takovému lijáku, že naše tramvaj jede krokem. Je to úžasné, stát živlům v cestě. Člověk je menší než malý. Výjimečná chvíle prozření: v bouři jsme jen mravenci.

Voda na lihovar

Smíchovský lihovar, posleední štace na cestě z Prahy. Teď do něj pustou střechou padají proudy vody. Vymýt všechnu kořalku až k základům, tak si usmyslel déšť. A docent Nešpor jen kývá hlavou, směje se a říká: Nešť!