Kamila, která mě tutově jednou zabije

Kamila se vzbudila  celá polámaná, včerejšek nebyl zrovna její nejlepší den.  Karel zase nadával, že je moc akční a že prý půjde brzy před královnu za ty svoje rejdy.  Je naštvaná, protože to myslela dobře, ale Karel je nejchytřejší, ten ví všechno nejlíp. Prej, že si koledujeme, když provokujeme. Copak já provokuju? Blbec chytrej! Otočila se na bok. Dneska na to kašlu. 
Karel se na ni díval ze strany, nechtěl, aby ho viděla. Holka jedna pitomá, obroditelka! Tolik se snažil, aby žili v míru a teď tohle. Hezká ale je, to je fakt, musel uznat. Dneska sice vypadá jako přejetá vlakem, ale krásy jí to neubírá. Musí ji donutit, aby toho nechala, jinak na něho nic nezbude. Musel se smát, když si uvědomil, jakej byl za mlada plašan on.

*   
Růžena si masírovala místo za krkem a potichu nadávala. Nad vchodem do domu se začaly rojit vosy a jedna ji píchla do zad. Mrcha jedna proradná. Pálilo to jako čert. Dneska si na ně posvítí, rozhodla se.
Připravila žebřík, se sprejem vylezla na střechu a zkontrolovala únikovou cestu. Musí být připravena! Ty mrchy jí to nedarujou.  Vší silou stříkala do míst, kde měly tutově svoji skrýš. Pak hbitě seběhla po žebříku a práskla za sebou dveřma.

*
Probudil ji dým a smrad. Co to je? Karel ji tahal za nohu. Omámeně ho následovala. Počkej, to si vypiješ, Růženo!!! Svalila se do nový postele,  Karel ji přikryl a odletěl dohlídnout na ostatní. Kavalír opelichanej… v noci se tajně vyplížila z úlu. Nepotřebuje žádný mravokárný řeči, je dospělá.

 
*
Růžena se tiše přikradla do chodby a vykoukla z okna.  Nic neviděla. Žádný pohyb. Uchechtla se. Na mě si nepřijdete, drobečci.  Vklouzla do bot. Já snad mám v botě střepy, blesklo jí hlavou. Pak se svalila na zem. Tři po sobě jdoucí žihadla jí vyrazila dech.  Rychle vyzula botu a sledovala, jak noha roste do obřích rozměrů.

 
*
Kamila se odplížila vyřízená, ale v totální eufórii. Babizno jedna, tady to máš!  Se mnou si zahrávat nebudeš!