Trve

... trochu jsem to přepsala, snad to bude lepší

Série oslepujících záblesků a pódium se opět ponořilo do příšeří. Zůstal jen jediný kužel světla. Dopadl přímo na Daragona. Ten předvedl hrozivou grimasu a paroháčem se rozloučil s kotlem.

„Ďábel vás provázej. Dobrou noc!“ zařval do mikrofonu.

Po tváři mu stékaly proudy potu smíšeného s barvou. Na čelo se mu přilepil pramen vlasů. Užuž by ho předloktím odhodil, ale včas si uvědomil, jakou by udělal blbost. Párkrát na stahováky zapomměl a obličej vylepšil škrábanci bodců. Jeho hlouposti si naštěstí nikdo nikdy nevšiml, protože krev, kterou procedil, měli všichni za imitaci.

 

Nabuzení fanoušci nechtěli chápat, že přidavek nebude. Plešouni s "security" na ramenou měli co dělat, aby udrželi hrazení. Světla se rozsvítila. Na podium nekompromisně nastoupili bedňáci a jali se smotávat šňůry.

Frontman si připadal jako bůh. Spokojeně se zadíval do řad svých nejoddanějších. V tu chvíli ji dole spatřil. Byla prostě kus. Lehce zvlněné vlasy odstínu havraní černě, obličej porcelánové panenky. Tahle holka v něm probudila chuť rozdat dnes pár autogramů. Jen otřel pot a rychle se napil. Přitom stále sledoval, jestli někam neodešla. Ona se naštěstí z místa ani nehnula, jako kdyby na něj čekala. Daragon seskočil z pódia až před její štíhlé nohy.

„Chceš autogram?“

„Jasně!“ vykřikla nadšeně a nastavila hrudník přes hrazení mezi nimi. To ho pobavilo. Rozhodl se nemarnit čas řečičkami.

„Jsi tu sama? Nechtěla bys trochu pokecat? Dát něco k pití a tak...“

Přikývla. Kolem se vytvořil hrozen metalistů nastavujících Daragonovi vše možné i nemožné při škemrání o podpis.

„Běž doleva a tamhle tomu řekni, aby tě pustil, že se známe."

„Já chci taky!“ozval se hubeňour, co stál vedle.

„Tak si nech namontovat vagínu. Pak o tom začnu uvažovat,“ odpověděl Daragon a poplácal ho po rameni. Chvátal přivítat krásnou neznámou. Udělal dobře, že se nezdržel. Hlupáci z ochranky ji odmítali vpustit.

„To je kamarádka, nechte ji... na mou odpovědnost!“ usadil je a krásku odvedl do zákulisí. Hoši ze security se tvářili zmateně, a aniž by to Daragon postřehl, vrhali na sebe zvláštní pohledy i kluci z kapely. Zvykli si, že si Sebastián (skutečné Daragonovo jméno) vodí holky, ale tahle jim hezká rozhodně nepřišla. Vypadala jako anorektička. Byla výrazně poďobaná a oblečená, jako by vybrala popelnici. Když procházela kolem, zdálo se jim, že cítí závan hnijícího masa.

„Možná už ho pěkný přestaly bavit. Znáš to, když se přejíš dortu? Jen se trochu bojím, co to bude příště!“ zaculil se basák na bubeníka. Ten se mimovolně pokřižoval. Pak si uvědomil, co udělal a s omluvami políbil svůj amulet otočeného kříže.

Mezitím se před jejich nevěřícně zírajícími zraky Sebastián a zvláštní kamarádka výborně bavili. Ta holka nebyla žádná naivka. Nemusel nic předstírat, ani nikoho zdlouhavě opíjet. Oběma bylo jasné, že spolu stráví noc a nechtěli se zdržoval. Za několik málo minut zaparkoval u východu taxík, a on cestou proklínal i červenou na semaforech.

 

Jejich polibky nebraly konce. Než se ale v hotelu položili do čistoskvoucího povlečení, Sebastiána napadlo, že dívčímu nosíku nemusí možná tak úplně vonět.

„Neměl bych do sprchy?“ zeptal se.

 „Na to kašli. Mně se líbíš takhle v corpsepaintu. Je to stylový," mrkla na něj a objala ho.

Pomyslel si, že tahle dračice je prasátko, ale proč by mu to vlastně mělo vadit? Dvojdomek si s ní zatím neplánuje, tak co. Ještě dokonce ani neví, jak se jmenuje.

„Ok. Jak ti můžu říkat?"

„Říkej mi třeba couro," zasmála se a zacpala mu ústa dalšími polibky. Svalili se do postele. Servali ze sebe svršky. Jen stahováky, které většinou sudával jako první, mu odložit zakázala. Snažil se vysvětlit, co všechno může hrozit, ale trvala na svém.

 

„A teď bychom to mohli udělat trochu zajímavější, Daragone. Nechceš snad, abych ti říkala Sebastiáne? To je děsně pitomý jméno, Daragone!“

 

To ho zarazilo. Zrovna chtěl požádat, aby mu říkala křestním. Myslel, že ho zatím nezná a ženským se obyčejně zdálo hezký. 

„Co vůbec myslíš tím zajímavějším?“

Začala se chichotat a schválně natáčet tak, aby si ji mohl prohlédnout ze všech úhlů.

„Kdybych tě třeba připoutala...“

„Párkrát jsem to zkoušel a nic moc. Navíc tu stejně nemáme pouta.“

„Já jsem daleko lepší, než nány, se kterýma jsi to dělal. A s pouty si nedělej hlavu.“

„Tak dobře... jsem pro,“ souhlasil a fascinovaně sledoval, jak jeho nová známost hbitě mění osušku na provazy. Uvědomil si, že nůž musela přinést. Přišlo mu to divný. Která holka má místo kabelky kudlu? Co když je ta ženská cvok? Nebo dokonce ani není ženská! Ty operace dneska uměj divy... Vzpomněl si hubeňoura a svůj vlastní vtípek. Z penisoidní představy mu naskočila husí kůže. Přemýšlel, jak se z toho vykroutit, protože pak by se podobným překvapením těžko bránil.

 

„Co kdybych přivázal já tebe?“ navrhl.

Zahleděla se mu do očí.

„Tak dobře, když se bojíš!“

„Se tě rozhodně nebojím. Jen jsem to opačně ještě nedělal a napadlo mě, že by to mohlo být zajímavý,“ bránil se a pokoušel o nenucený úsměv.

Ruce se mu třásly, ještě když ji vázal k pelesti. Teď už se sice šílené vražedkyně bát nemusel, jenže co vlastně dělat? Tedy takového, aby to bylo zajímavý... Čekal, co nenavrhne, když byla předtím tak aktivní.

 

„Pojď až ke mně, potřebuju ti něco pošeptat,“ zaculila se.

Sklonil se tedy k její tváři. Počítal, že dostane instrukce.

„Nechápeš, kdo jsem. Nemáš o tom ani tušení,“ řekla tiše. Náhle vykřikla: „Jsem Satan!“

„Jo, tak tomu i docela věřím," rozchechtal se. Jeho smích přerušil hlas.

Hluboký, hrubý, děsivý.

„Myslím to vážně! Jsem ten, kterého léta voláš a přitom nevěřiš. Jebeš mě už celé roky, Daragone! “

„Hele, jsi fakt dobrá v modulování. Ale tyhle srandy si můžem nechat až na ráno,“ odsekl otráveně. S těma výmyslama to princezna začala dost přehánět.

 

Chtěl ještě něco dodat, ale cosi se mu vzpříčilo v krku. Nemohl vydat hlásku. Snažil se postavit, jenže zjistil, že bodce stahováků uvízly v povlečení. Lehoučké přikrývky se zdály těžší než balvany.

Kráska sledovala jeho marné zápolení. Smála se. Její obličej najednou začal pomalu odtávat jako vosk. Sebastián s hrůzou pozoroval, jak se její tělo mění. Sililo a rostlo. Náhle už neviděl v poutech ženu ale sebe.

„Tak, a teď se vyměníme!“ oznámil dvojník a on najednou nebyl uvězněn nesmyslně těžkými přikrývkami. Ležel naznak. Neschopen křiku naslouchal dechu zrychlenému děsem. Jeho druhé já stálo u postele. Pobaveně se ušklíbalo na svého strachy šíleného zajatce, který se snažil přervat cáry osušky tak dlouho, až jeho tělem cloumaly křeče.

Když se démon konečně dost vynadíval, spustil:

 

„Asi tě zajímá, o co mi jde. Prostě klasika, kámo. Chci jen ovládnout pár lidí a takový ty věci, kterejma tě ani nehodlám zatěžovat. Budu žít jako ty. Nejdřív začnu dělat hudbu. Hudbu! Tím nemyslím ty tvý slátaniny omletých frází i riffů. Black metal bude zas trve...“

Během jeho proslovu se Sebastián přestal snažit o únik. Tušil smrt a modlil se, aby příliš netrpěl před ani po ní.

 

„Vím, na co myslíš, Sebíčku. Máš trochu pravdy. My nemůžeme po světě běhat dva. To by bylo kapánek divný... Nezlob se!" krčil rameny a teatrálně předstíral lítost. Pak se ostny stahováku poškrábal na bradě.

„Pr...pro... s... m...“ chrčel Sebastian. Démon se naklonil a ukazovákem mu přejel od slabin ke krku.

„Zabít tě taky nemůžu. Protože by po tobě zbylo tělo. I to by mohl být problém,“ pokračoval ve lhaní. Dokázal by obraz reality přetavit tak, jak by se mu zachtělo. Mohl klidně nechat zmizet celý hotel.

Ještě chviku předváděl divadýlko a potom se na zoufalého muže usmál a něžně ho pohladil po tváři.

„Ale protože mám pro tebe velkou slabost, mám jisté řešení... Budeme jeden! Já se stanu tím, kdo bude tělo ovládat a ty... Ty budeš všechno takhle tichounce sledovat dokud nás smrt nerozdělí!“

 

Slzy začaly omývat zbytek zpěvákova corpsepaintu. Démon ho zlehka políbil na čelo. Pak se začala opět pomalu roztékat.

„Mohl bych prostě jen lusknout prsty a přenést se přímo do tvé mozkovny. Jenže snad víš, nebo aspoň tušíš, můj drahý, jakým způsobem se rád dostávám dovnitř, že?"

 

Sebastiánovi se naskytl pohled na černého kozla, který zrovna vyskočil za ním na postel.

 

---