asymptota

...

asymptota

 

ten boj, který se sebou svádím

každým dnem – je o přežití

 

schizofrenie není jenom jeden den

v životě..

hodně snažení

potlačování sebe

na které jsem začla kašlat

 

a tak vystupuju z taxíku

a odcházím bosá do ulice

 

nechápu ty pohledy, je jich tolik

nerozumím vaší řeči, je tak hlasitá

tolik cizích slov?

 

mým světem vede asymptota k tomu vašemu

..

 

 

 

 

záplava

 

já blázen vládnu světu uvnitř

zavřená v cele

mříže v oknech..

a můra se třepetá u plamínku

 

jsem šťastná

ve svém bláznivém..

světě stínů

 

ostatní se mi smějí

na druhém břehu

nevnímají tíhu světa

 

hlasitá řeka uprostřed

brzy přijdu záplavy

 

a v krupičkové kaši

zbyla utopená lžíce

 

ještě jsi stále dítě

a záplavám nerozumíš...

 

 

 

 

tma

 

rozhněvaní lidé ve mně

 

hlasy promlouvají jasně

neřeknu, oč jde

 

nahlížím za roh

a hledám sebe

 

noc zapomněla střevíc

za sousedovic komínem

a slunce odmítá vyjít

 

pozvala jsem tmu na večeři

a ona odmítá odejít

cožpak je tak hluchá

že neslyší?

 

rozsvítila jsem svíčku

 

 

 

 

 

zvon

 

padla jsem na zem

rukama zacpávám uši

dýchám vůni hlíny

 

už je čas

- slyšíš nás?

 

ještě o mně neví

mluvím jenom tak do nebes

mluvím jen tak k sobě

 

zem zebe a z nebe

sněží

vrány v kostelní věži

vyděsilo bití zvonů

 

přetržené lano

a ruce zmrzlé

jsem vládcem svých citů

a čert mi duši vzal

 

 

maličký hřbitůvek

 

zašla jsem na svůj hřbitov

je to kouzelné místo

jsou zde pohřbeni jen dva lidé

já a má kamarádka

(snad proto, že ji nikdy nechci ztratit)

 

každý by měl mít takový hřbitov

kam by ukládal lidi

kteří přestali být kamarády

kteří zklamali a věděli o tom

 

mně stačí docela maličký

posázený kopretinami a chrpou

 

měly jsme rády spoustu společných věcí

jen ...

 

 

---