Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seStrýček
Autor
Gora
Strýček
Oprýskaný rodinný domek na kraji městyse. Ostrůvky na fasádě již léta vzdouvané vlhkem. Zchátralá střecha a zpuchřelé okenice jako by volaly o pomoc. Dvojice starých manželů v domku již neměla sílu nevyslovené prosby vyslyšet.
Dnešní odpoledne, jako každou neděli,se zde sešli příbuzní. Babičku a dědu navštívila vnučka Kristina s mámou Janou a otčímem. Vlastně celá, širší rodina žila v oné obci. Rodiče Jany, ke kterým se chodilo málokdy, bydleli na opačném konci roztahané vesnice a s dcerou a druhem se moc nestýkali. Ani kontakt s vnučkou nebyl pravidelný.
Ovzduší v jedné z pár obyvatelných místností bylo prosyceno pachem nemoci a desinfekce. U rozviklaného stolu s ubrusem pobryndaným kávou seděl muž na kolečkovém křesle. Měl amputované obě nohy následkem těžkého průběhu cukrovky. Pahýly stále ještě nebyly zcela zhojeny a obvazy čpěly tinkturami. Proto je babička zakrývala dekou a zatlačovala spodní část vozíku pod desku stolu. Tak, aby na první pohled nebyly viditelné. Během řeči s rodinou promluvil děda vlídně i na sedmileté děvčátko: „Srdíčko, pojď k dědovi. Rád tě vidím, mám tak málo radostí.“ Vrásčitá ruka bezděčně uhlazovala flekatý kostkovaný ubrus.
„Celé noci nespím. Ty zatracený nohy, co je nemám..bolí a bolí.“ Děvče by se rádo zeptalo, jak mohou bolet, když jsou pryč, ale vidělo zachmuřené tváře matky a strýčka, tak bylo raději zticha.
„Neslyšíš, Kikino? Ať už jsi u dědečka,“ mračila se Jana, máma malé Kristinky zvané Kiki. Stála u linky a myla nádobí, po dívce se ohlédla jen přes rameno.
„Jsou s ní jen problémy. Moc toho nenamluví. Kam ji postavíš, tam zůstane třeba do večera, viď, Romčo?“ Hledala potvrzení svých slov u zarostlého muže usazeného na gauči. Ten zadumaně přikyvoval.
Dívenka vstala z malého štokrlete. Modrýma očkama se ohlédla po mámě a strýčkovi. Pokynul hlavou s tučnou bradou směrem k nemocnému. Kiki vstala a plaše předstoupila před dědu. Neupravený stařec sklopil jednu opěrku invalidního křesla a posadil si dívku na klín.
„Proboha, od čeho máš tu modřinu na čele? Podejte někdo mi nožík, zamáčknu jí to.“
Jemně, zkušeným pohybem upravoval bouli na levé straně čela. U stolu ještě seděla na židli babička a vše mlčky pozorovala. To se jí netýkalo. Občas vstala, upravila dědovu deku nebo přiložila do kamínek.
Kristina se důvěřivě poddala starcovým pohybům. Po tváři jí začaly stékat slzy. Za zavřenými víčky defiloval výjev ze včerejšího odpoledne. Seděla nad učením a měla zpaměti přeříkávat básničku. Jakmile něco spletla, máma jí vrazila zezadu takový pohlavek, až druhý chytla čelem o stůl. Bylo to nekonečné. Pak už nemohla ani mluvit, jen vzlykala a třásla se strachy. Dnešní dědečkova starostlivost a péče pro ni byly velmi příjemné. Balzám na dušičku.
„ Povídám, dědo, je to nemehlo! Při vybíjce v tělocvičně dostala prý mičudou do hlavy. Je to tlustá a neschopná holka a nevím, co z ní vyroste.“ Tak Jana vysvětlovala vznik poranění.
„No taák… malá, neplač, modřina se zahojí. A ty, Jano, bys neměla o svém dítěti takhle mluvit. Koukni se na svou figuru. Kiki je jen tvoje malá kopie, s tím se nic nenadělá,“ oponoval děda. Dívenka se mezitím uklidnila a chroupala babičkou nabídnutou sušenku.
Jana se mohutným pozadím natočila k tchánovi: „Velký zadek, štěstí do rodiny, tos nikdy neslyšel, dědo?“
Pak pohlédla na partnera, který se rozvaloval po gauči. Ten si na dekórum nijak nepotrpěl. Pobaveně mrkal na Janu, ústa v odulé tváři pokryté strništěm sevřena do úšklebku. Vzal a dopil láhev piva. Stařenka ve vybledlé puntíkaté šatovce vstala z židle u stolu a podala z lednice další. Tak byla odjakživa zvyklá, posloužit mužům a k ničemu se nevyjadřovat. Orosenou láhev postavila na pobryndaný ubrus. Děda mezitím srknul hlt vlažné kávy z hrnku. Oslovil návštěvníky:
„Moji milí, nechci vás vyhazovat, ale připadá mi, že pro Kiki je to tu dlouhé. Dítě se nudí mezi čtyřmi dospělými.“
„Dokoukám film a vyrazíme domů. A taky dopiju to pivo, tak potom…,“ zareagoval muž rozvalený na gauči, kterého Kristina oslovovala „strýčku“.
Hovor lidí a zvuk televize kroužil v tišších a hlasitých vlnách kolem hlavy malé Kiki. Seděla stále na stoličce, jako při každé návštěvě, a neměla si o co opřít záda. Rozmluva dospělých ji ukolébala natolik, že zdřímla a upadla na zem. Když se zvedala na nohy, očima zabrousila pod ubrus stolu. Ihned je odvrátila, ale periferně zahlédla strýčkův pohled. Ten v ní pokaždé vyvolal neurotické chvění. Také teď. Jeho zrak se zaostřil a na čele vyrýsovala zlověstná rýha. Zvedl se k odchodu.
„Tak my už jdeme, Kiki se neumí chovat, doma jí to vysvětlím. Takhle nevycválaná holka na krku, to je radost, to je dáreček.“ Bylo zřejmé, že strýček rozhodoval o všem.
Stmívalo se, když Jana, strýček a Kiki zabouchli domovní dveře panelákového bytu. Děvče rychle zmizelo do svého pokojíku a převlékalo se do pyžama. Ale pak uslyšelo strýčka volat :
„Ťutínku, pojď sem do kuchyně, ale hned!“ Když byl s dívenkou doma, neříkal jí žádným jménem, jen ťutínku, ťůťo. Prý je tak špatná holka, že si žádné jméno nezaslouží. Ťutínek znamenalo něco jako rozmazlenec, vysvětloval jednou Janě.
Kikině se zachvěla brada. Spatřila, jak máma šla do svého šicího pokoje a začala pracovat na stroji. Ten docela hlasitě cvakal a nedoléhalo k ní nic z prostoru kuchyně. Ne dost na to, aby zasáhla. Vlastně ani nechtěla slyšet, co se v kuchyni odehrává. Když od ní odešel otec Kristiny, byla to pro ni velká rána. Nevěděla si rady s dítětem, které mělo odmala problémy s vyjadřováním, a bylo celkově jaksi "zpomalené". Co nejdříve dala holčičku na hlídání ke svým rodičům a začala opět s kamarádkami, také šičkami, jezdit pracovat do soukromé dílny v Rakousku. V pátek se chodívaly, ovšem jen nezadané, z party někam do hospody povyrazit. Jak byla šťastná, že o ni, i když měla dítě, začal projevovat zájem Romča. Pracant to pravda nebyl, střídal zaměstnání jako fusekle, ale nevadilo mu, že je silné postavy. Po čase se sestěhovali a ona k němu cítila vděk za všechno. Vše pro Romču!
Strýček nedočkavě popotahoval své tepláky, z nichž mu obvykle vylézala část hýždí, a posadil na židli. Olizoval si silné rty, děvčeti připadalo, že slintá. Začal s výslechem.
„Kolikrát jsem ti povídal, že u dědy se při návštěvě nikdo nesmí dívat pod stůl. Dědovi uřízli nohy. Představ si, ťůťo, že by to udělali tobě. Dědeček je chudák a moc se stydí za uříznuté nohy. A co provedeš ty? Ačkoliv jsme tě na to upozornili, po-řád nakukuješ pod ubrus. Proč - jsi - to - udělala?“ tázal se důrazně a stále hlasitěji. Vnímala z křičících úst pach piva a otočila obličej stranou.
„Strýčku, spadla jsem a vůbec nechtěla hledět na ty nohy - co tam nejsou…“ dopověděla nejistě. V obličeji jí začalo cukat místečko pod spodním víčkem vpravo, jako vždy v podobné situaci. Zimničně se třásla. Někdy se Kristině podařilo přenést se v duchu jinam a konflikt nevnímat, ale teď tušila, že je moc zle.
„Ne, lžeš!! Schválně jsi to udělala, abys chudáka dědečka ponížila tím, že nemá nohy! Tak povídej, co si ještě vymyslíš?“
„Ano, lžu. Viděla jsem pod stolem papírek a chtěla jsem ho uklidit, strýčku.“
„Ty mne budeš vodit za nos? Mne, strýčka, který si vzal tvou tlustou mámu a stará se o ni, a taky o tebe, ty nevyvedená tlustoprdko? Vlastní táta na tebe zvysoka kašle, děvenko.“
Dívenka měla rty semknuté strachy. Úkosem hleděla do brunátného tučného obličeje.
„Poprosíš o trest za tvoji drzost. Jinak nepůjdeš spát. S tím nepočítej.“
Co zas vymyslí ten zlý strýček? Naposledy musela moc dlouho klečet a držet na natažených rukou vařečku, dokud se nezhroutila vyčerpáním na koberec.
„Strýčku, prosím o trest za to, že jsem koukala dědovi na nohy,“ zadrhnutým hlasem ze sebe vysoukala Kikina. Hučelo jí v uších. Nechtěla slyšet, co bude dál. Byla jako v transu.
„Budeš chodit tady po kuchyni, pořád dokola, a když půjdeš kolem stolu, skloníš se a podíváš pod něj. A pořád a znovu. Jen tak si snad zapamatuješ, že se to nesmí dělat. Tak začni.“
Šel k lednici a vyndal pivo. Pak se usadil na lavici v rohu a tleskal rukama. „Svižně, tlustá ťůťo, pochodem vchod, a kuk pod stůl a zase a znovu a honem, nebo tě popoženu vařečkou…“
Kolem desáté hodiny nahlédla do kuchyně máma. Kristina sotva pletla nohama a stále obcházela místnost. Tekly jí slzy a vyhrkla:
„Já už nemůžu, mami, strašně mne bolí nohy a záda. Strýčku, už se nikdy nepodívám pod stůl, slibuju.“
„Tak umýt a spát. Zlato, jdeme taky, já ráno vstávám do práce,“ rozhodla máma a uklidila prázdné láhve od piva. Kristina běžela na záchod s krutou bolestí v břiše. Ani se nemyla a po špičkách pak vklouzla do pokojíku.
„Slíbil jsi, Romane, že se zeptáš na zaměstnání, a pořád nic…“ řekla partnerovi s náznakem nespokojenosti v hlase.
„Jsi přece šikulka a v Rakousku vyděláš šitím víc než já. Já ti zatím na oplátku vychovávám holku, tak je to snad fifty fifty, ne?“ Plácnul Janu přes zadnici a uchechtával se. „Pochop:když budu vyčerpanej z práce, nic v posteli nezastanu. Tak si vyber, co je ti milejší, no?“
„Kdybys vstával každý ráno v pět jako já, přešly by tě roupy,“ už s náznakem úsměvu odpověděla a on ji popadl za mohutné boky a strkal do ložnice.
Zcela vyčerpaná Kiki usnula dřív, než se bytem začaly rozléhat hlučné zvuky lásky.
Jana vstávala velmi časně. Čekala ji cesta do Rakouska. Jezdila s dalšími kolegyněmi, aby se naplnilo auto. Odpoledne kolem třetí bývaly již doma. Dnešní ráno srkala mezi dveřmi hlt černé kávy, chleba sní až cestou. Nahlédla do ložnice. Partner odfukoval. Mohl spát libovolně dlouho. Povzdechla si a běžela před vedlejší panelák. Odtud odjížděly do práce.
Na tenhle okamžik čekala, již probuzená, dívka Kiki. Chvilku ještě přemýšlela. Chvěla se bázní. Jestli má šanci na útěk, je to právě teď, brzy ráno. Odpoledne, kdy chodí ze školy, je strýček pokaždé doma a taky máma se vrací z Rakouska.
Oblékla si věci připravené na židli. Popadla školní tašku a potichu nahlédla do chodby. Chrápání ji ujistilo, že strýček tvrdě spí. Potichu přivřela vchodové dveře a seběhla po schodech. Mohla jít pomalu. Přesto se dala do běhu. Pamatovala si cestu k máminým rodičům, babičce a dědovi. Musela přes celé příhraniční městečko. S pocitem štvance dolítla k bytovému domu a zazvonila. Z okna vykoukla babička v županu. Jakmile spatřila Kristinu, poslala dědu odemknout vchod. Kristina objala nohy oblečené do pyžama. Podívala se nahoru směrem k jeho obličeji. Hleděla s úctou na dědu a děda pohled laskavě opětoval.
„Dědečku, že už tam nemusím, viď…“ hlesla.
„Dítě, ničeho se neboj. Jen pojď a všechno nám řekneš,“ a odváděl Kristýnku do bytu. Držela se ho jako klíště.
Onoho rána se začala psát nová, veselejší kapitola jejího života.
- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -
Po následující vzájemné dohodě Jana a „strýček“ souhlasili s tím, že rodiče Jany převezmou výchovu vnučky. Babička odešla do předčasného důchodu, ráda to pro svoji vnučku udělala.
A ten Zlý Strýček? Prostě bez připomínek ustoupil, protože dostal strach z možné výpovědi malé Kristiny na sociálce, měl totiž podmínku za řízení v opilosti. Takže tvrdil, že aspoň bude pokoj od problematické, nemožné holky.
109 názorů
reka: já jsem tu povídku dávala jako první, jinak bych se nesnažila svým ztvárněním konkurovat sugestivnímu vyprávění agáty...
Bylo to pro mne hodně obtížné téma, asi jsem to měla uchopit jinak.
Děkuju za rady a čtení, reko:-)
Velmi podobné tenhle měsíc agátě5 a její povídka mě nadchla víc. Tohle u mě dokáže vyvolat emoce, ale přijde mi nějak moc uhlazené a zároveň příliš tradičně zachycené, aby to zaujalo něčím víc než jen tématem. Trochu to pro mě stojí na půi cesty mezi literaturou a reportáží, což mi tu vadí. Asi bych buďto zkusil posunout to víc k literatuře, jako to dělá agáta (například střídáním dvou vypravěčů, stylizovaností), nebo bych se naopak literárnosti úplně vzdal, takovéhle příběhy jsou většinou nejsilnější, když jsou vyprávěny víc syrově (vpodstatě jako reportáž/dokument) a míň literárně.
Lakrov: zajímavé, právě ten názor, že pes myslící, mluvící nee, mi utkvěl nejvíc. Stejně mám pocit, že někdy se "to" shodou šťastných okolností prostě vyvede /viz Gertyho pavouk a můj čokl/ a jindy, i kdybych se rozkrájela, nějak to pořád není ono..
Ale ich formu ještě jistě zkusím.
Koukám na to (na názory kritiků na Aslana) a nejsou v zásadě negativní. Jeden je spíš takový rozbor a druhý, hlásající "mě se tohle nelíbí, tak je to špatné", netřeba brát vážně, byť se ohání odbornými výrazy.
A kdo je důležitější, čtenáři nebo několik vševědoucích rýpalů? A když tu spoustu komentářů rychle prolétnu, žádné nesouhlasné názory (krom jedné nesnesitelnice) nevidím.
...jo teď mi to dchází, jsme u jiné povídky. Ještě že už je pátek :-)
Lakrov: strašně mne to bavilo: asi jsem kdysi bývala psem:). Leč u kritiky nic moc, prý se to takhle nemá psát:( Ale tisíc čtenářů mělo evidentně jiný názor, a to i díky avízům... tebou rozeslaných.
Mluvící a myslící pes byl skvělej. Byl to prostě "pohled odjinud", jímž se dá sdělit lecos, co by od lidského vypravěče tolik nevyznělo.
Kolobajda: ještě budu dopracovávat, to je jisté. Děkuju ti a nejen za čtení, hlavně za pevné nervy:))) DÍK!
Vše bylo řečeno... už není co k tomu dodat. Sem tam nějaký dialog mi taky přijde nepřirozený, nicméně silné téma námětu vše převyšuje /***
Evženie Brambůrková
09. 06. 2016Zavřít by ho měli, dobytka. A že jich je všude. /T
RUZIGEL: moc mne tvá slova těší, i když mám ještě veliké rezervy:))) děkuju ti, Růženko:)
okoloidúci: děkuju ti za podporu a rady. Mrzí mne invektivy, kterých se ti zde, "u mne", dostalo. Promiň.
okoloidúci
08. 06. 2016Goro, voľba formy je jasnéže na Tebe. som si istý, že Tvojim poviedkam neublíži ani ich-forma :).
okoloidúci
08. 06. 2016careful, nemôžes chcieť od balkánca, aby mu niečo hovorila hyperbola. a Tvoju výnimočnosť som náhodou poznal. bohužiaľ nie je literárna.
Marcela.K.
08. 06. 2016:-) jestli to upravíš, pošli pak avizo.
Marcela K. Asi máš pravdu o těch rodičích, ještě tam dodám zkraje něco o nich. Děkuju ti za hodnocení a radu!
Marcela.K.
08. 06. 2016Nevím, nějak mi tam něco chybí... námět je to dobrý, ale zpracování... Přijde mi to, jako kdyby tě to přestalo bavit psát...proto tak rychle ke konci, kde se objeví rodiče matky, o kterých v textu není ani zmínka. Buď se to dá napsat celé opravdu stroze, nebo naopak si s tím námětem pohrát.
Ale rozhodně to zaujalo, když jsem to dočetla ;-)
Zajímavá připomínka, ale zamýšlím se jen a pouze nad dílem. Vadí mi množství stejných, nekonstruktivních a nestrukturovaných komentářu.
"Navíc, kdyby ses zamyslela", pokud hraješ na kvantitu místo kvality, zapoj se do klubu R. L.
kyijna: ...nevím, proč ti vadí množství komentářů pod cizím dílem...navíc, kdybys se zamyslel, tak ti dojde, že to zvyšuje sledovanost a z tohohle úhlu je i sebeblbější komentář dobrý komentář... :)
V ich formě jsem psala Aslana, a u odborníků to vzbudilo pochybnosti,"mluvící a myslící pes" se také nějak nezamlouval:)
Budu rozhodně zkoušet dál, já na to přijdu, jk na to:) Děkuji!
V tomhle případě je ich-forma (1. osoba) možná nebezpečná, protože se při ní musíš stotožnit s jednou z postav. Vylučovací metodou docházím k závěru, že onou postavou ke ztotožnění může být jedině Kik nebo babička. Jakým směrem se změní "úhel pohledu" ze strany té či oné postavy (a tím i pocit čtenáře), to nedokážu domyslet.
agáta5: to jo, agát, možná ale novela nebo širší platforma: třeba jen pohnutky té mámy jsou hodně zajímavý:) dík
v tom případě bych jako vševěd zkusila proniknout do nitra i ostatních hrdinů... možná by to bylo velmi, velmi zajímavé :)
Kyijina: já si tipu nevšimla, takže děkuju. Měla jsem za to podle tvé kritiky-strýček-jazýček, že se ti to nepozdává:)
Všude se dají najít + a -, posuď sama.
Mě osobně ten Kafkostyl 3. os. vševěd. vypr. vyhovuje, protože vnímám jako horror celou tu skutečnost, a nejen horrorový život jednoho hrdiny z pohledu 1. os. Navíc se od této skutečnosti prostřednictvím vševěd. vypravěče, vznášejícího se nad hlavami všech, milerád vzdálím. Jinak bych to neotipoval:)
Ano, Lakrov, někdo je vševědoucí, jiný zas občas dělá jiné věci... no, nikdy jsem se nedověděla, co jsi vlastně přesně udělala, pochlubíš se někdy...on Stvn by mi to možná byl i napsal, ale až dodnes mě to nezajímalo...
okoloidúci: říká ti něco hyperbola? Jinak se se žádnou výjimečností netrap, ty bys jí stejně nepoznal:D (tím netvrdím, že píšu děsně skvěle, vím, že mám sco zlepšovat.)
okoloidúci:možná zkusím příběh dát do ich formy, nebo některý další, ostatně mi to bylo již doporučeno. Děkuju.
okoloidúci
08. 06. 2016podať príbeh cez „vševědoucího vypravěče“ sa mi zdá výhodné: môže vypovedať o konaní/pocitoch všetkých postav, nemusí perspektívu príbehu zužovať na pohľad priameho rozprávača.
a ako môže „vzniknúť“ vševědoucí vypravěč?
môže to byť človek, ktorý si dal príbeh vyrozprávať viacerými jeho aktérmi a ostatné dotvorí vďaka empatii. isteže, vznikne tak určité „skreslenie“, no paradoxne vyzneniu príbehu to môže byť na osoh.
Kyijina: už jsem taky pochopila, o čem tu vlastně je řeč: ono najít to v té hromadě slov není jednoduchý:))
A je to hodně blbý, že jsem ta vševědoucí? No asi ano, nejsem Kafka:(
Já ti moc děkuju.
Tuším, co chce careful říct - dílo je psané z ambivalentní perspektivy - autor píše slušně, zatímco skutečnost je neslušná
Vypravěčský styl se tedy liší od přímých promluv (tedy skutečnosti). Tím je vypravěč vzdálený. To ovšem není neautentické, ale pozice vypravěče je mimo autenticitu. Kdyby to mělo být autentické i z pozice vypravěče, vybral by si autor styl 1. os. třeba ze strany strýčka, Kik nebo maminky.
Vypravěč je ale nadnesený a vševědoucí, a to dráždivé je, neboť na tuto situaci je opravdu těžké hledět zvrchu. Většina hrůzoskutečností je psána v oné 1.os.
Dílo se mi ale líbilo hlavně kontrastem zabedněnosti a přesvědčení rodiny, která měla snad i pocit, že Kik vychovává dobře, jsouce klidní a nedotknutelní v jejich světě u velkého rodinného stolu, který na děti a lásku už dávno zapomněl ("Tak my už jdeme, Kiki se neumí chovat, doma jí to vysvětlím."). Z Kik mám pocit, že si myslí, že o tomto je život, hlavně tím, jak se stále snaží jevit se nevinně.
Závěr - autor se o autentičnost nesnaží, protože píše z pozice vševědoucího vypravěče. Stejný princip (neautentičnosti a čtenářovy bezmoci) můžeš najít u Kafkovy Proměny nebo Procesu.
Lakrov: strýček popíjel pivo na gauči. jediný pohled holčiny pod stůl mu byl záminkou k šikaně, byl to evidentně psychopat. Děkuju ti za tip.
Pro aleš-novák i pro autorku:
> ...že se třeba ukáže, že šlo o stůl, kde seděl "strýček" a tajně...
Taky mě to při čtení napadlo a očekávání, co s tou holkou bude dál, bylo o hodně horší.
aleš: podívám se ještě na tu pasáž o stole a vozíku, zda je to dost jasné, dík
aleš-novák
08. 06. 2016tak konkrétně: dost mě překvapila záminka "strýčka" k trestu - Kristýna se podívala pod stůl...
z kontextu není úplně jasné, že zrovna u toho stolu seděl děda bez nohou, nějaký čas jsem čekal, že se třeba ukáže, že šlo o stůl, kde seděl "strýček" a tajně tam masturboval, třeba...
ta tvoje záminka mi pak připadala příliš bezvýznamná na to, aby zasloužila trest. I když vím, že tak to někdy bývá, jakákoli záminka se hodí...
okoloidúci: také beru raději konkrétní výtky, snažím se je v rámci svých schopností opravit. Nevybíravé útoky na ostatní, kteří se tu o něco snaží, jsou výmluvné samy o sobě. Děkuju ti.
okoloidúci
08. 06. 2016careful, (nielen) môj sen si pochopila úplne mylne.
ak na písmáku vôbec mám nejaký sen, tak potom je o znížení hladiny hulvátstva, ktoré tu šíri niekoľko autorov / kritikov. zaujímavé pre mňa je, že sú to zväčša autori hlboko presvedčení o svojej výnimočnosti, a že v ich dielach a kritikách je ťažké tú výnimočnosť postrehnúť.
kritiky môžu byť ostré ako britva, čo neznamená, že musia byť plné poučovania, zášte, útokov a znevažovania.
Pro okoloidúci a aleš-novák: > ...znevažujúco a šikanózne...
"Vševědoucí kritik" na Písmáku už zas dlouho "chyběl". Vždy znovu se nad chováním takových samozvanců pozastavuji, a vím, že to nikdy nebude naposled. Vtáhnout do diskuse nad kompetentností se nenechám.
Autorce povídky děkuji za avízo a omlouvám se za nesouvisející komentář.
K3: však výtah do sklepa není autentický ..tedy podle skutečného zážitku...je to jen snaha o autentické ztvárnění...je to zcela smyšlený příběh...Gora nejspíš vychází z něčeho, co odněkud částečně měla možnost sledovat, ale autentický prožitek to není a ani to není napsané tak, aby to tak znělo...dá se říct, že autentický je na tom maximálně Gořin styl...který by ale bylo dobré v mnoha směrech pozměnit. Ale tohle aspoň není tak předimenzované jako jindy bývá...hlavně časově jeto bez přeskoků a různých zamotaností...
Pro mě to bylo autentické jako "já jsem strýček vyplázni jazýček", alias absolutně nechutné, a jsem rád že mě autor takto ovlivnil.
Rád bych ale, aby sis, Careful, vzala k srdci, že je tu 6 stránek komentářů - začni už prosím myslet na ostatní a mysli na to, co píšeš. Nemyslím to zle, ale konstuktivně - řekni si, čeho chceš vlastně dosáhnout, strukturuj tvé nápady do pár řádků, zapoj objektivitu, podlož své názory. To, jakým stylem se hádáš, vypadá jako dětská vybíjená.
nj, to by nebyl okoluidúcí, aby se nesnažil provokovat nějaké to flame napadáním kritiků... upozorňuju tě, že tu momentálně kritizujeme prźu vlastně jen dva... plus Lakrov, která ale komentuje jen formální stánku textu...až nás to přestane bavit, tak tu bude každý dílo super a všichni umělci... asi tvůj sen!
careful: že jsi přišla o sestru je mi opravdu líto, dovedu to pochopit a chápu i tvou mámu, že to neměla lehké a měla problémy s psychikou. A možná právěproto druhého podezíráš, že to sám neprožil. Jenže to by moh potom každý psát jen o tom co prožil? Do jaké míry je to autentické je samozřejmě otázka. Jenže tady nejde o dokumenty ale povídky. Tak to ber. Gora o tom píše, protože má sociální cítění a ráda by to třeba změnila k lepšímu. To ji nemůžeš zazlívat. Vezmi třeba tvou povídku o znásilnění kluka. Taky by moh někdo říct, že to není autentické a přesto je přesvědčivé. Já si třeba myslím, že o takových věcech by se mělo psát co nejvíc. Ale samozřejmě i o těch přříčinách. To už by ale fakt htělo ten román aby se to tam vešlo. Nic ve zlým.
Lakrov: díky za přečtení, cením si tvé pozornosti. Sama nevím přesně, co s tím koncem:) a jsem povděčná za rady vás všech. Ještě upravím.
okoloidúci
08. 06. 2016aleši, nemám nič proti nastavovaniu prísneho zrkadla. len si kladiem otázku, či je nutné ho nastavovať tak znevažujúco a šikanózne, ako to robí careful.
okoloidúci
08. 06. 2016careful, pripadá mi groteskné, že Ťa vyrušuje „vševědoucí vypravěč“, a sama vystupuješ ako „vševědoucí kritik“. všetci sú tupci, Ty si lietadlo. keď Ti tento postoj dáva pocit istoty/moci, budiž. len cena, ktorú za spôsob, akým svoj postoj manifestuješ, platia ne/nahodní okoloidúci, sa mi zdá byť privysoká. ekológia nie je len o smogu v ovzduší.
aleš-novák
08. 06. 2016careful, tvůj způsob hodnocení (a neplatí to jen u tohoto díla) působí poněkud cynicky, žádná emoce pro tebe není dost hluboká, žádný popis reality není pro tebe dost realistický.
Na jedné straně je možná prospěšné, že autorům nastavuješ tak přísné zrcadlo, na druhé straně je třeba brát na zřetel, že se pohybujeme na amatérském území.
Výběr jména (Kikina) nepovažuji za šťastný, ale další vývoj příběhu to jméno ospravedlňuje, ne-li přímo zdůvodňuje. Jako ilustrace těžkého života dítěte vyrůstajícího v nefunkční rodině je to dobré. Jako povídce tomu -- aspoň na useknutém konci, přecházejícím spíš do podoby úředního záznamu -- možná ještě něco chybí.
.. no já myslím, že bys měla víc poslouchat, co ti Gora sdělila, autentické to nejspíš bude... ale ty ses prostě rozhodla lidem nevěřit a to je problém ... napsat dobře autentické věci je velkej kumšt a proto tady gora taky je... učit se .. určitě si něco z tvých komentářů vezme
všechno ostatní je osobní a zbytečný
jenže já je nevydávám za něco, co se stalo, mám tam napsáno třeba sci-fi, nebo horor (to jsou takové žánry!)a nikomu neříkám v komentářích ani nikde jinde, že je to skutečné...
kdyby psala, že je to ispirované realitou...budiž...ale stále uvádí, že je to autentické, což prostě z mnoha naprosto logických důvodů není (ani tam nevystupuje, píše to z výšky jako vševědoucí vypravěč, který dokonale zná úplně všechny a všechno) a pokud to někomu autenticky opravdu zní, tak mu asi každý nabulíkuje úplně všechno...
okoloidúci
08. 06. 2016careful, Tvoje komentáre vidím takto: poučovanie, výčitky, pľuvance, poučovanie, výčitky, pľuvance, poučovanie, výčitky, pľuvance... sem-tam použiteľný postreh.
Gore vyčítaš, že píše aj o tom, čo sama nezažila, že interpretuje a tým karikuje realitu. sama píšeš príbehy, ktoré sa o skutočnosť ani neobtreli. čo tak trochu viac kriticky pracovať na vlastných textoch a skúsiť akceptovať, že iní autori nepíšu podľa Tvojich predstáv?
Ok..napiš to to opravdu za sebe, to cos viděla... číst tohle mě ničí:D...nemám nic proto autobigrafiím, přečti si to od toho Pulce... to je skutečný (nebo to tak aspoň zní)
... soustřeď svůj potenciál jinde, tohle už je zbytečný... jsi snad soudce?
svůj názor jsi řekla, dál už netřeba... každej si něco odnášíme, neboj!
agáta, careful: až jednou napíšu svoji autobiografii, porozumíte: a Ď oběma:)))
jenže Gora už podobných příběhů napsala xy.... furt stejná schémata a značně černobílé postavy ..a pořád to vydává za autentické...i když je to atentické asi jako: já znala jednoho a ten prej chodil s touhle a viděla jsem pak jejich syna a chvilku s ním mluvila atd. ...to není autentické o moc víc než četla jsem to v novinách...
no jasně, jenže tenhle příběh je jeden, není za všechny spáchané křivdy na dětech... jeden příklad, jeden příběh, jedna zkušenost... že si domýšlí příběh uvnitř rodiny je v pořádku... děláme to tak všichni
já vůbec nechápu o co ti jde... globální popis společnosti to není...
jdu něco dělat, tohle je k ničemu :)) čusbus
Gora: V tom případě jsi stvůra, když jsi v té kuchyni byla a nic nedělala (protože pokud jsi tam nebyla, tak to není autentické)...pokud jsi tedy nebyla ta holčička, což by vysvětlovalo i ten slovník z Rakouskauherska, kterým přeslušněle mluví...:D
...no, těžko říct kolik týraných dětí je přehlíženo právě jen z toho důvodu, že z takového na první pohled nezdravého prostředí (která Gora stále dokola schématicky popisuje) nejsou... a tomu právě Gora jen nahrává...sposta dětí různých doktorů atd páchá sebevraždy, nevbo se z nich stanou fetky, protože je na ně vyvíjen nepřiměřený tlak, nebo rodiče nemají žádný čas...
agáta5: děkuji ti za přečtení. Je to můj pohled. Nemohu tady zveřejňovat soukromý život, už tak jsou tato témata pro mne na hraně.
careful: nemám co přiznávat. Tečka.
..já jsem schopna akceptovat, že si to Gora přimyslela po svém... ale ať netvrdí, že je to autentické, když přímo u toho nebyla...rozhovory tak jako většina všeho ostatního je jen její představa...neměla by říkat, že je to autentické... páč to je asi jako prohlásit to o filmu Requiem pro panenku...že je to autentické:D
Takže tys stála přímo u toho? Byla jsi v té kuchyni a nahrávala vše na diktafon?
Asi, ne, že? Prostě přiznej, že je to z velké části jen tvá představa o těch lidech... autentický zážitek to není...autenticky tu píše například Pulec... ten píše autenticky, ten to skutečně zažil!.. ty se sice snažíš, vycházíš ze skutečných událostí, ale ty zkresluješ a karikaturuješ...
já bych to nehrotila... do análů se to stejně nezapíše, páč za dva dny tady zrovna na písmáku nikdo po dílech ani neštěkne...
že je svět na houno, víme všichni a že se lidi občas jako lidi nechovají, taky...
tenhle pohled je Gory, proč jí ho vymlouvat.
ty máš, care, pohled na svět jinačí, ale očividně nejsi schopna akceptovat jiný než svůj ... to je kámen úrazu ... teda nic ve zlým, já osobně tvou přímočarost docela beru... ale no... sundej nohu z pedálu někdy.
nejvíc sociálních případů je z rozvrácených, nevzdělaných a jinak nefunkčních svazků - to je fakt, kterej nerozcupuješ, i kdyby ses na hlavu postavila.
Ano, máš pravdu možná v tom, že by příběh byl daleko víc šokující, kdyby se jednalo o profesora matematiky a učitelku z mateřinky, ale co naděláš, musíš se spokojit s břichatým debilem a šičkou...
:))
careful: to, co popisuji, je autentické, a snažím se nikoho neodsuzovat, jen upozornit. Je zřejmé, že /asi/ nic nevyřeším, ale není fér mne nařknout z předpojatosti rasové či jiné. Ale máš pravdu, že forem týrání je tolik, že se zde na malé ploše nedají postihnout:(
Děkuju moc za diskusi, na odkaz se podívám.
Moje matka byla taky zvláštně chladná, protože mi umřela starší sestra a tak měla problém se k dítěti upnout...byla proto monstrum hodné odsouzení?...Gora to strašně zjednoduší a sepíše tak, že z těch lidí nadělá obludy (kolik asi nevlastních otců, má rádo nevlastní děti...velká část je imho spíš ráda, když je moc nevidí..tenhle s tím děckem podle příběhu je být nucen, páč matka jezdí někam pracovat)... navíc Gora jako patrně nějaká sociálka, zasahovala většinou u lidí nemajetných a tak to má i dost zkresleno (myslím její tvorbu, pořád píše o lidech ze sociálního dna) a vytváří pocit, že zlí a oškliví na děti a jiné jsou jen ti, co kouří, pijí, nemají vzdělaní, jsou cikáni, mají nadváhu a rádi souloží...no prostě tím zkresluje představu o týraní jako takovou, páč týrat se dá i letitou ignorací, což je snad horší než dát děcku párkrát ožralej pře držku, ale "v Blesku" o tom nenapíší
Tady bych se Gory zastal. Vdyď je úplně jedno, jestli se to děje v chudé rodině nebo v bohaté. Kdo tohle dělá, je darebák a monstrum a je úplně jedno, jestli je to intelektuál /to by byl ale jen jako/ nebo nějakej žebrák. A děvče přece není vykreslené jen jako andílek... Jistě, příčiny mohou být různé ale nikdo nemá právo bít dítě. Protože, právě proto, z nich často vyrostou ještě větší monstra.
..jo a nebyly to tvoje zkušenosti...tys přímo u toho nebyla...je to jen dramatizace čehosi...možná jsi pracovala někde na sociálce..nevím...každopádně přímo tohle jsi nezažila, maximálně četla někde ve spisu...tvá zkušenost by to byla, kdybys byla tím týraným dítkem, tou matkou, nebo otčímem...takhle jsi byla jen pozorovatelem čehosi a z toho jsi sesmolila dost zjednodušující vlastní představu o tom, jak se věci měly přesně stejně jako u ostatních příběhů které "jsi zažila"...ne, nezažila!
ja se včera díky jedne diskusi na FB dostala k tomut članku http://l.facebook.com/l.php?u=http%3A%2F%2Fblog.blog.cz%2F1506%2Ftragicka-smrt-blogerky&h=aAQGhEBKs
takže při názvu díla Strýček mě prvně napadlo tohle
tudíž tohle má podle mně opravdu dobrý konec
Jenže ty zachycuješ půlku těch postav jako dobráčky a objeti a druhou jako monstra viz ten otčím....pak to lidskost jaksi ztrácí...
...já cizí fakany fakt nemám povinnost mít ráda, je tedy dost"nezvířecí",, když své mladé ignoruje a nemá ráda matka a otec (pokud s nimi žije), ale i u té je nějaká příčina a jen velkým zadkem to fakt nebude... mohla být duševně nemocná, nebo třeba s tím strýčkem z nějakého důvodu vycházet musela... ty z nich uděláš nestvůry svévolně týrající malého andílka, ale tak to většinou není a myslím, že tenhle zjednodušující pohled nadělá víc paseky než dobra...týrat svý dítě může i inženýr a upravená dámička, jenže na to nikdo nepříjde...narozdíl od té neinteligentní části společnosti, které se děti ( většinoustejně neinteligentní) často odebírají třeba jen z důvodů finanční nedostatečnosti...ale i ta chudá a prdelatá matka může být daleko lepší než třeba soudkyně... ty vyklesluješ karikatury
Díky za názory, careful. Pomáhám celý svůj dospělý život možná díky osobním zkušenostem a nepřeju druhým, aby prožili to, co třeba postavy z mých povídek:). Má to smysl, to upozorňování a pomáhání, věřím tomu. I nepříliš chytré dítě by mělo být "naše". Jsme lidi, ne smečka hyen.
Ne, mě ten dodatek vůbec nevadí. Myslím, že trochu vadí povídce jako literárnímu útvaru. Kdyby to byla soudnička, tak by to bylo perfektní. Ale nejsem literární kritik, počkej a nech si poradit od nich. A některá slova, zmínila se careful, mi taky moc nesedí. Takové to zvýrazňování postav. Když se baví mezi sebou, je to celkem přirozené. Mě spíš některá slova ruší od tebe, coby vypravěčky. Trochu to ruší při čtení, boky, stehna a možná i jiná slova. Proto je dobré po sobě co nejvíc číst a jakmile to někde zadrhne, slovo obměnit aby se četlo plynule. Jinak se mi to líbí. A z toho cos napsala je to nejvíc jako povídka.
..a nikoho nenapadla ta možnost, že to děvče bylo opravdu nesmírně blbé a příšerné dítě... ..ony totiž některé děti opravdu blbé a příšerné jsou... což by averzi toho otčíma částečně ospravedlňovalo... děti jsou v naší společnosti už i tak příliš nedotknutelné, ne že by na jedné straně někde k týrání nedocházelo, ale jako společnost už jsme spíš u opačného extrému...skoro zapomíname, že i děti jsou jen lidi, ač většinou tvárnější než dospělí, tak z dementního fracka stejně vyroste dement, ať na něj bude otčím sebehodnější... prostě si myslím, že v dnešní společnosti, tak jak teď leží a běží ani není na tohle potřeba extra upozorňovat...abychom neskončili u přehnané šikany sociálkou za každou byť jen domnělou újmu na nadčlověku jménem dítě... upozorňovat jsi měla před padesáti lety, tehdy by to možná někomu pomohlo, páč tehdy rodiče brali děti většinou dost jinak než dnes
No, lidi si to přečtou, řeknou, že se to děje a lhostejný zůstanou úplně stejně... to spíš napiš o sousedovi, co se dívá jak někdo někoho terorizuje, ale nic s tím nedělá, nebo se ani nedivá, prostě nad tím, co se děje vedle neuvažuje...jen furt brečí u dojemných příběhů... apak jim možná trochu poškrábou v nose a možná o něčem !!!kloudném!!! zamyslí,...z tohle si vezmou jen chudák holka, dějou se to věci... a zas je vyprávěč zcela nezúčastneným pozorovatelem...kdyby to aspoň chtělo být z pohledu té holky nebo něco...no to je furt dokola...
careful: díky za přečtení a zamyšlení. Počítám s tím, že téma nesedne každému. Chtěla jsem je zpracovat a ne vzbudit pouhou lítost, ale taky naznačit cestu, taky přiznat, že se TO děje a měli bychom si všímat. Pokud neproběhne jakási emoce, třeba i při čtení příběhu, lhostejnost nás utluče.Když se budeme výběrem námětů vyhýbat /tušeným/ námětům z bulváru, vyhrává Blesk:((( Děkuju ti.
LadyLoba: souhlasím, má, pokud se nepočítají následky takové výchovy...děkuju ti
No, musím uznat, že je to o něco málo lepší než obvykle...tím že se to neodehrává během x měsíců a nepřeskakuje divoce z místa na místo se to už nepodobá tak moc nástřelu na román...ale některé věci a kombinace určité malebnosti s tématem mi připadá vtipná..viz nechtěla jsem hledět...to zní jak z Rakouskauherska...opět mi připadá trochu divné, to přehnané upozrňování na boky té dámy, ale neberu to narozdíl od upozorňování na etnický původ za společensky škodlivé (páč předsudků už je i tak dost a bojovat se má proti nim a ne přilévat do ohně)..i když všichnio víme že obezita a whitetrash jdou ruku v ruce... o něčí zadnici by mi stačila jedna zmínka... a místy jsem se ztrácela... no, na mě holt ten efekt Blesku nezabírá... ono totiž fakt stačí zmínit týrané zvířátko, nebo dítě a většině lidí se zježí chlupy a jak je to napsané už jim je skoro jedno
...ale jo, tohle je z toho, co jsem od tebe četla, jedna z lepších, páč není až tak předimenzovaná, ale furt je to Blesk s občasnou nepatřičnou poetickou vsuvkou...
...myslím, že ono: a takových hovad chodí po světě...chudák holka..., je to jediné, co si z toho čtenář vezme...ale to fakt stačí otevřít libovolné noviny
Hrůzyplný konec!! (poslední 2 věty) Ani si nechci domýšlet, jak to s Kiki č.2 bude, a celá ta situace je naprosto odporná. Dostala jsi mě, díky:)
K3: je možné skončit slovy o veselejší kapitole jejího života.Jen jsem měla v úmyslu konkrétněji naznačit další běh událostí, ovšem ty se již odehrály v delším časovém horizontu. Jestli tam ten dodatek vadí, odstraním jej. Karle, děkuju.
Já si myslím, že je to napsané docela dobře. Je to ucelené, kompaktní. Vysvětlující dodadek už nemusel být. To si může každý domyslet. Ten asi totiž celek narušuje. Někdo si ho ale třeba rád přečte. Jinak se mi to líbilo a dojalo to.
Tip.
Kočkodan: chápu tvoji reakci, i tohle mohou dělat rodiče svým dětem:( Děkuju, Luboši.
8hanka: ano, bolelo psát tento skutečný příběh, daleko víc bolelo jej žít. A děkuju ti, Hani:)
okoloidúci: cením si tvé kritiky, no a uvidíme, co na to ostatní čtenáři:) děkuju moc.
Suhlasim s okoloiducim, je to socialna drama. Velmi pekne a citlivo vyrozpravany pribeh. Esteze to malo dobry koniec, bala som sa, ze nepride. *
veľmi smutný príbeh, žiaľ, koľko detí s podobným osudom žije medzi nami...
napísané skvelo, len to bolí...
okoloidúci
07. 06. 2016... výborne napísaný sociálny horor. dovysvetlenie v závere posunulo umelecký text k dokumentu.
***