Hvězda

Hvězda

 

Je poletní večer. Nad řekou poletují komáři a vážky, u hospody plane otevřený oheň. Po cestě do vedlejší kuželny přichází zrzavá postarší dáma ve slamáku.

Paní lékárnice, trefně řečená Metrnice. Těsně za ní náš pan doktor Frýda, kulatý, zadýchaný a růžolící. Nese si svůj zlozvyk častého dívání se na hodinky. Co chvilku vyndává strojek z náprsní kapsy a měří si tep.

„Paní Hedviko,“ volá, „ne tak rychle, já vám nestačím.“

„To proto, že jste tlustej, doktore. A máte krátký nožičky. Víc cupitejte! Koukejte, Mánek už tam je.“

Strážmistr Mánek sedí na lavičce u vody a popíjí kroužkující plzeňské. Hledí do proudu a sleduje v něm se odrážející nebe.

Vedle lavičky visí na provázku dřevěná koule od ruských kuželek a komíhá se sem – tam.

„Tak pánové, stavět,“ velí Hedvika. „Dneska začínám já.“

„Policista poslušně vstává a rovná „panáčky.“

Lékárnice se chápe koule a pleje. Nezasáhla ani jednu kuželku.

„Jen si ještě hoďte,“ povídá Mánek.

Druhý pokus nedopadl lépe. Skácela se pouze jedna kuželka.

„Paní lékárnice jako obvykle hází třikrát,“ praví doktor, aniž by odvrátil zrak od řeky. „Prý tu od prvního budou moct plout i větší lodě a za městem má být nový přístav. Dá se odtud plout až do Hamburku.“

„V Hamburku jsem za mlada byla automobilem.“

„To musela být štrapáce, na přelomu století,“ směje se příslušník.

„Vy, vy, vy, výtržníku!“ šibalsky se pod kloboukem zlobějí zrzavé vlasy.

„Ještě to auto mám,“ rdí se doktor Frýda.

„Vy jste vůbec ,milovník pokroku'. Už jste si dal opravit ten světlomet?“ ptá se policista.

„Nedal, ale teď nejezdím.“

„Tak poslouchejte, doktore, že vy jezdíte na kole?“

Doktor mlčky kýve hlavou.

„Jestli vás na něm zase chytím, dostanete pokutu a budete mít vostudu, já se s váma už crcat nebudu. To si nemůžete koupit moderní bicykl?“

Lékárnice dohrála. „Ale pánové, nechte toho a plejte, nezdržujte.“

Pan doktor je brunátný. Takovýho vandrování aby člověk pohledal. Ani tady nemá pokoj. Shazuje všechny kuželky. Předem tak vyhrál.

Hostinský přinesl várku piv, nastává pauza s „plnotučným“, tedy dvanáctistupňovým pivem.

Dáma si sedla na lavičku mezi oba pány a všichni tři ponořili nosy do hebké pěny.

Je 29. září 1938. V Mnichově se právě sešli čtyři pánové k podpisu.

Hedvika Morgensternová prožije čtyři roky ve sklepě vily doktora Frýdy. První rok Chamberlain, druhý Mussolini, třetí Daladier, čtvrtý Hitler.

Doktor Frýda bude zastřelen, když poveze ve svém voze četníky ze všech okolních obcí na pomoc pražskému povstání.

Strážmistr Mánek pak převezme řízení vozu, kterému stále nefunguje jedno světlo.

---