Vražda autenticity

Vražda autenticity

Do displeje telefonu ťuká vážně, jako by sepisovala protokol o vraždě. Ostatně ano, o vraždě autenticity. A tak je jedno, jestli právě někomu líčí, jak včera výhodně koupila liči nebo podává své city. Vše je jen digitální šlem protékající krásnou tubou s prasklým displejem.

Krámek s lucerničkou

V pasáži Lucerna je krámek, nad kterým by mohla viset červená lucernička. Nabízejí v něm luxuriosní dámské prádlo plných velikostí. Ta cesta kolem výkladu hřeje, tohle místo je jinačí než poštovní schránka z rohu ulice, přestože o něm básníci dosud mlčeli. A přitom žádný důvod, vždyť jsme zemí, kde nenalezli Venuši knidskou, ale věstonickou.

Tsunami banalit

Knihkupectví je uzamčeno klíčem ticha. Jen na chvíli. V Paladiu mají tu loď z lega, říká do telefonu korpulentní ženská. Na druhém konci nejspíš admirál, co by bez té zprávy chvíli neuhrál. Jsme zatopeni útržky prázdných sdělení, nechali jsme se smést tsunami banalit. A ani bytelná loď z lega nám už nepomůže.

Všechno vezme kakao

Ve skleněných domech už zaměstnanci nadnárodních korporací usedli k podvečernímu kakau. Někteří ještě cosi mumlají do drátků plandajících jim pod bradou, ale atmosféra už rozpustila všechny hrudky, stává se rozpustilou. A co přijde na přetřes? Seriály, restuarace, Kréta, víno a jiné blaženosti neboli protokolární identity. Ti lidi všichni září, je to snad ještě ničivější než atomový test Trinity. A všechno nakonec vezme kakao.