Tajemné L

Ze zažloutlého domku, odkudsi za řekou se jménem na pět písmen.
Zabloudil k osamělému srdci třpyt bytosti až přespříliš nevšední.
Rozzářil obrys zašlé mužské tváře, který ač zjizven je,
oživil vzpomínky na Kdysi i otázky (v podstatě) zásadní.

Láska a Lhostejnost, Láhev nebo Lest, Laní pohled či Lněné Lano,
ta slova zjevují se, odkdy ochutnal její dechberoucí šíji.
Kvapně ho napadá: bude už s L začínat každičké nové ráno
nebo jeho neschopnost - opustit (je), ji – nešťastnou, proklejí?

Svoboda bolí a volnost spoutává, láska je nepřítel, upřímnost slepá.
Volba je nemožná, myšlenka ukrutná, vzpomínka příšerně těká.
Čas nejde zastavit! Musí ji nechat být! Co asi řekne - zůstane němá?
Z tisíců otázek zůstává jediná - jíž se tak obává - křičící z ticha.

Měla by slýchat dětský smích i cítit Muže na svém nahém těle.
To přelud však nedokáže - bez zločinu - zasněné L už dneska dát.
Strach z budoucí nenávisti, konec snění, pohání jej proto směle,
aby sám si prožil chvíle, jenž zabrání mu jí tolik brát.

Dodatek:

Díky Ti za možnost milovat se - v nekonečně dlouhých snech.
Děkuji za slova něhy, jenž se kutálí ze tvých rtů, ty náznaky.
Děkuji, že se mnou sdílíš trápení i radost, v nekonečně krátkých dnech.
Přál bych Ti šeptat své miluji! Způsobil bych však rozpaky.

Bolí to ...

S láskou a úctou ...

XTERMIK