KAŽDODENNÍ

Přijdu ráno do kanclíku,

spatřím ji v tom okamžiku …

„Dneska Vám to zase sluší,

Vaše oči, úsměv, uši ...“

„Ty jsi ale lichotník,

měl bys být i pracovník“.

„Nevšímejte si tolik času,

stále hltám vaši krásu.“

„Co budete dělat večer?

Chci být s vámi, až bych brečel.“

„Ach ty Tondo, Toníku,

copak chystáš v pytlíku?“

„Vtipná, milá, co přát si víc?

Měla jste mi ANO říct!“

Krásná, skromná, hodná žena,

blbne mi z ní v mozku plena.

Pobavím ji, trošku poškádlím,

legráckami z mládí roztavím.

„Víte vy slečno, co já vím?“

Směju se předem, ani to nepovím.

„Každé stvořeníčko nahaté,

je támhle dole chlupaté!“

„A tak už se uklidni,

pořádný důvod nabídni.“

„Copak jste vy nějaká kráva?

Pro prachy byste měla ráda?“

„Já jsem větší kabrňák,

nedám vám ani stříbrňák!“

„Ale svoji lásku čistou,

naředěnou trošku s Whiskou …“

„To si Tondo nechej sám,

kopačky ti z fleku dám.“

„Už to pochop konečně,

nejsem blbá - člověče.“

 

Poučení pro Tondu?

Někdy je lepší chlapské močení

nežli zažít při milování pocení.

---