Logolulík

Logolulík

Metro. Drží svou kabelku něžně, jako by ji právě přivedla na svět. A snad dumá, jaké jí dát jméno. A vůbec, je to kluk, nebo holka? Od zipu čouhá kovová věc, logolulík, tak je to jasné: Maminko, je to kluk!

Kaštanové blues

V hlavě má celé dějiny lásky. Opřená o sklo tramvaje působí zasněně; a snad i trochu vyčerpaně, koho by taky nestravoval mocný vír milostných událostí. A po ramenou ji až k zadku tekou kaštanové vlásky. A právě tam dole bys rád stál a bral je do rukou. Nemuselo by to být jen na podzim… 

Kmitočty zadnic

Ústí Vodičkovy se ztrácí v kmitočtech zadnic, je jich nepočítaně. A každá má svůj neopakovatelný tvar, rytmus a příběh. A když čekáš na tramvaj, podobáš se měřidlu, co s vůlí stroje zachytí každou z nich. Příběhy si už musíš domyslet, s vůlí básníka, fantazií zvrhlíka.

Milostný slabikář

Najednou se škvírami v panelech ozve part z milostného slabikáře. Ne, ti lidé tam docela jistě nemelou maso. I když, pohledem příliš detailním, by se to tak i mohlo jevit; vizuálně nepropustné panely ale zachraňují romantiku. Vynechme tedy maso a zůstaňme u toho, že ona je Míla, raději než máma.

Noční rádio

Noční rádio člověku notuje stezku k spánku. A tak všichni jdeme tou usnulou chvilkou. Kdo se předem zmámil alkoholy, ten jde šejdrem, upadá. A když přeladíš stanici, jako na zavolanou malé noční čtení z Heideggera: … ve fenoménu upadání se dokumentuje existenciální modus bytí ve světě… Kdo neusnul, dokumentuje. 

Hladová volba

Nabídka prsu zřídka bývá nevinná. A co teprve prsu Evina. A tak stojíš z času na čas před svodem, jenž znamená téměř jistotu vyhnání. Je jedno, jak si pak člověk svou předem známou, neboť hladovou volbu uhájí. Shledá-li ji slabostí, nebo plností života, vše se vposledku ukáže být zas jen marností. A tak, ústa ještě horká mléčným úkojem, můžeš brát k ruce knihu Genesis společně s knihou Kazatel a na nevyhnutelnost hledat hořký lék.