Podraz

Oči jsem měl zavřené až do okamžiku, ve kterém se nade mnou uzavřel poklop tunelu přístroje magnetické rezonance v místní nemocnici.

Byl jsem v tomto tunelu poprvé, ležel jsem přesto klidně, až odevzdaně. 
Začal jsem si uvědomovat, kromě té šílené bolesti hlavy, i to, co předcházelo tomu,  proč jsem se ocitl zde. 
Byly to střípky z mého velkého rozbitého snu, který se nesplnil a teď se je snažím alespoň poskládat dohromady, abych byl v obraze co se mi vlastně přihodilo.

Na brífinku s novináři jsem zářil sebejistotou a ovládal se, to když se mě ten blbeček, co mne vyzval, seděl vedle moderátora, a snažil se mě vyprovokovat slovně a gesty k něčemu neuváženému. 
Abych řekl nahlas něco, na čem by si smlsli novináři, abych byl právě já za magora mezi provazy, ale s tím si na mne nepřišel. 
Mám za sebou čtyřicet devět vítězných zápasů, jsem šampion jaký tu dlouho nebyl, všechny  skončily K.O.

Těšil jsem se proto na jubilejní, padesáté vítězství, právě nad tímto, pro mne málo známým blbečkem, který je o hlavu menší a není ani tak nabušený jako já, Rudy Hammer, to jsem na něm viděl na první pohled. Provokovat uměl, to jo, ale s tím si na mě nepřišel. 
Při odchodu se při focení svlékl ze županu a rozhýbal své bicepsy pro fotografy. Pak na mne ukázal a levou i pravou naznačil háky a oba palce nasměroval dolů. 
Rozesmál jsem se. Ty a vítěz? Kde to žiješ!
Mě strach nenaženeš, já už mám něco za sebou! 
A ty, ty pako, co? Cos dokázal? Jo, máš deset zápasů, z toho jen pět K.O.,  tři vítězné na body a dvě remízy.

Pak se prozradil tím, že po mně, jako, vystartoval pravačkou. Na ruce jsem mu zahlédl hodinky. Ten blbánek si ale nechal na zápěstí hodinky!  

No, mě tím ale neoblafneš, mě rozhodně ne, to jsi mohl zkoušet někde jinde na nějakém bezmozku, tady ale ne. Já jsem Rudy!
Naznačuješ, že budeš mít nejtvrdší úder pravačkou a přitom jsi, jako každý kdo nosí hodinky na pravé ruce, levák. 
Levák! Podrazáku jeden.
Tak to si piš, že tě v prvním kole sundám k zemi. 
Na tvoji levou  ruku se tak připravím a při první vhodné příležitosti, jak se přestaneš krýt pravačkou, tak ti vypalím takovou pumelici na bradu, že uvidíš všechny svaté a můžeš mi je hned zarámovat a věnovat na památku k padesátému vítězství v ringu. Kurva fix, už to vidím, to bude ukázkové K.O.! To budou fotky!

Po vážení jsem odešel se svým doprovodem do šatny, abychom si vyjasnili taktiku a strategii dnešního zápasu. I když mi to bylo jasné od samého začátku, tak mi sekundanti stále tloukli do hlavy, abych na nic nečekal a šel po něm od prvních kroků, a uspal ho levačkou,  tu rozhodně nebude čekat  po tom, co na něho víme, ať to netrvá zbytečně dvě kola. 

Viděl jsem to také tak. Ani si nezatančí jedno kolečko a půjde.
Dám mu K.O. v prvním kole a pojedeme to do našeho klubu oslavit.

Přišla hodina našeho zápasu. Odchod ze šaten do arény byl bouřlivý. Já měl červený, on modrý roh. Poslední kontrola rozhodčím, srovnáváme si chrániče chrupu, hotovo, dobrý, poslední vyslovené mírné urážky, které slyšíme jen my dva, rozhodčí se dělá že ne, zavřem  huby a je to tady. Ring volný!

Postavili jsme se kousek od sebe, každý  zapózoval jakoby už byl vítězem tohoto boje a pozdravili rozhodčí a diváky. 
Diváci řvali Rudy! Rudy! Rudy! 
No jo, jak by taky neřvali nadšením, kdo si na mne vsadil tak pokaždé bral slušnou výhru. 
Musel jsem uznat, že ten blbeček stál pevně jako strom v zemi, když do sebe naše rukavice bouchly na pozdrav. 
No já tě za chvilku ale vykořením a vyletíš z ringu, na mě, na Rudyho Hammera nikdo, nikdo nemá!
  
Rozhodčí poodstoupil,  zazněl gong oznamující první kolo,  a křikl Box!
Sotva jsem ale udělal dva tři kroky vpřed, dal mi ten hajzl pravačkou takovou bombu, že jsem ani neslyšel jak jsem byl po ní počítán.
 
Pamatuji, že byl okolo ten neskutečný řev a pak přišla ta strašná rána do hlavy, po které mí v ní proletěl ohromný blesk několikrát sem a tam a já se kamsi propadal, to vím, podlomily se mi přitom nohy, roztočil jsem piruetu jak baleťák v Labutím jezeře, ale nezvládl jsem ji a dopadl na záda. 
Křik ustal. 
Vystřídalo jej  ticho.

Zlověstné ticho přerušilo  pomalé uzavření poklopu nade mnou a následující spuštění MR.

A ještě na něco si vzpomínám! Než mě sem uložili tak se někdo zeptal, jestli mám na sobě nějaké kovové předměty, prsten, hodinky.

Panebože, já už vím, už  to vím,  proč jsem tady!

Hodinky. Za to můžou jedny zasrané hodinky! Jeho hodinky.
On je nosil na pravé ruce jen tak z frajeřiny.
Do prdele, on nebyl levák! On to jen hrál a já na to naletěl jak na apríla.
Kurva fix, ale to musel být hák...