Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sez vějíře jeden ohyb
Autor
agáta5
Starý železo, noviny, otlučenej nápis…
S prvním polknutím trochu strachu na patře
a pak už žádný litování.
Mnoholistá,
když vějířem se stávám,
ubude ze mě jedno přehnutí, jeden závan.
Na smutku nezáleží,
stejně tu vždycky byl, ač maskovanej do úsměvných rolí
a čas mu ukrajoval z největšího
a ukazoval na kohokoliv.
Sešel mi z mysli v časech,
kdy jsme hodovali.
Včera však zapřáhl svý koně.
Jeden po druhým mi huntovali záda, taky ruce
a spásali mou trávu,
ožrali mý kytky…
Hodovali sami, s vyceněnými zuby
a já se jen dívala,
jak všechno padá ladem.
V očích se jim perlil odraz vody,
(tý samý, kterou jsem tak milovala)
a obnažoval šílenství,
který se protáhlo až k patě domu
a táhlo sebou všechny moje špíny.
Zavírám oči,
tlačím je rukama, ohýbám řasy pod víčka…
...hledám
tu vodu.
11 názorů
:)) nojono, někdy se člověk poztrácí, ale pak se zase najde... nejvíc potřebujeme vodu, aby omývala... všechno... a ty smutky, no to je hrozná věc.. jsem se potřebovala vypsat
díky za kuk :)
Evžo, hlídám, hlídám !!
...nejdřív sběrný suroviny, pak strašení na patře (i když si neprozradila na jakým), posléze o cosi ubudeš a ono to zavání, nakonec pojednání o smutku a jako třešnička "odcházení" :c))
Já se fakt snažil, leč... skoro jsem se poztrácel :)
Evženie Brambůrková
27. 06. 2016Hlídej si svůj pramen. /T
:))) jsi mě kapku zvedla náladu :)) jj, voda je v nás... a furt jí hledáme a a ... no jó porád :)) díky
Mnoholistá,když vějířem se stávám,ubude ze mě jedno přehnutí, jeden závan.Na smutku nezáleží,stejně tu vždycky byl, ač maskovanej do úsměvných rolí
*