čas letí

rovnice, aneb vždycky jsem měla ráda matematiku... skoro všechno se něčemu rovnalo...

čas letí

 

bez protestů jsem tím

čím jsem nikdy nechtěla být

 

hromada hvězd

popadaných z nebe

a teď pálí mou kůži bělavou

 

láska je rovnice

která se rovná dvěma

 

vyděl to životem

a dostaneš zbytek

 

ztěží si pamatuju minulost

čas tak letí..

otáčím další list v kalendáři

 

vlastně splňuju tu rovnici

já se svou samotou..

 

já a opuštěný vlak na nádraží

u stropu hnízdo vlaštovek

a jízdenka věčně platná

limit je nebe!

 

 

 

 

 

 

 

 

---